MČR do 8 let
Na Mistrovství ČR dětí do 8 let, které se hrálo ve dnech 30.-31.03.2019 ve Frýdku-Místku, se přihlásily obě naše děti, které věkově vyhovují limitu - Romča Žoudlíková a Honzík Krejcárek. Honzík si s sebou vzal ještě i rodiče a sestru Lucii. Na turnaj jsme vyrazili už v pátek a kolem 19:30 se v pořádku zaregistrovali. Po přesunu do hotelového domu Paskov jsme se posléze ubytovali. Musím říci, že ubytování to bylo dosti svérázné - čistota na pokoji sice byla výborná, avšak "koupelna", která se sestávala z vykachličkované místnosti s odtokovým kanálkem v podlaze a umyvadla se sprchovou baterií a na ní připojenou hadicí mne opravdu zarazila (něco podobného si můžete prohlédnout v zařízeních, používajících tzv. skotské střiky). To by se ještě dalo přejít. Horší to bylo s osazenstvem, které se většinou sestávalo z neslovanských "gastarbeiterů", od nichž se dalo čekat cokoli. Naštěstí jsme se tam vyskytovali jen přes noc a v pokojích jsme se zamykali, takže to proběhlo v podstatě jako jakési malé dobrodružství - případným zájemcům o tento podnik jej však upřímně nedoporučuji...
Honzík se zbytkem rodiny povečeřel z přivezených zásob, já s Romčou jsme vyrazili do přilehlé restaurace. Romča si dala palačinku a já "španěláka". Oběma nám chutnalo, i když ještě jsem se nesetkal s tím, aby se ke španělskému ptáčku podávalo vejce na hniličku (což sice bylo uvedeno v jídelníčku), ale právě vytažené z chlaďáku. Když jsem ho však nechal ohřát v omáčce, dalo se i sníst. No nekupte to za pouhých 205 Kč! Po večeři jsme šli na kutě, ale Romča opět nezklamala. Poslal jsem ji do koupelny umýt se, vyčistit si zuby a převléct do pyžama. Za 2 minuty byla zpět, že je hotová. Když jsem se ptal, jestli stihla všechno, stručně odpověděla: "Jo!" Musel jsem ji tedy upozornit na to, že ručník, kartáček a pastu si nechala na stole, což ji přece jen přesvědčilo, že na něco zapomněla. Když jsem jí ještě i pustil vodu do umyvadla (kohoutky se otáčelo hodně ztěžka), přece jen vše zvládla. Pak si vlezla do postele a začala si číst. Schválně jsem vyšel na chodbu a zamkl dveře, aby si myslela, že jdu pryč. Za 10 minut jsem se podíval dovnitř a už spala jako dudek. Stejně jsem to udělal i druhý den - výborně to zafungovalo i tentokrát ("zlaté" dítě!). Jenom v noci se v posteli neustále vrtěla, takže jsem minimálně 3x musel sbírat přikrývku ze země a zakrývat ji - ale ani při tom se neprobudila!
V sobotu jsme posnídali ze zásob (snídaně se tam nepodávají). Místo tradiční rozcvičky jsem dětem naordinoval pěší přesun do hrací místnosti (1,6 km - opět Romančin nápad, protože se z neznámého důvodu rozcvičky děsila!), i když jsme se mohli svézt autem. Hrací místnost byla dostatečně prostorná a vzdušná (jaký luxus oproti loňsku ve Vyškově!), takže se děcka mohla s chutí pustit do hry. Hrála se 3 kola před obědem, 3 po něm a 3 v neděli dopoledne, kategorie chlapců a děvčat se hrály samostatně. Trochu předběhnu události a prozradím, že obě děti uhrály 3 body - Romča si je opět (jako při KP v Lysé nad Labem) rozdělila rovnoměrně (v každé třetině uhrála 1), Honzík si to hlavní schoval na finiš.
Takže sobota dopoledne:
Romča v 1. kole vyhrála "díky" svému příjmení kontumačně (kvůli lichému počtu děvčat - bylo jich celkem 21). Pak 2x prohrála z důvodu nedodržování 5 kroků při přemýšlení - nedodržovala ani jeden: neviděla, když jí soupeřka napadla figurku, sama brala všechno, co našla (aniž by spočítala krytí, napadení a body, takže "dávala" střelce za pěšce, který byl ke všemu 4x pokrytý), nebrala nastavené figury a sama svoje stavěla na napadená pole. Musím ale říci, že na náladě jí to nijak neubíralo a celý turnaj si vyloženě užívala. Nejvíce ji zaujala šachová prodejna, kde neustále vybírala suvenýr, který si koupí.
Honzík (na rozdíl od Romanky) dohrával po celý turnaj téměř všechna kola mezi posledními - velice chválím! Přemýšlel a hrál každou partii moc hezky (minimálně na začátku každé - ke konci již ztrácel koncentraci a dělal chyby). Sice mi tvrdil, že 5 kroků nedodržoval, ale jsem přesvědčen, že to dělal, i když třeba jen podvědomě. V 1. kole prohrál, v 2. moc hezky zvítězil matovým útokem, 3. opět prohrál. Po první třetině tak měly obě děti shodně 1 bod. (V kategorii chlapců startovalo 87 hráčů.)
Po obědě (kuřecí vývar s nudlemi a zeleninou a vepřový řízek se salátem) jsme měli do odpoledního programu spoustu času. Udělali jsme si tedy malou procházku na náměstí za účelem návštěvy cukrárny - musím říci, že počasí nám po oba dny přálo a bylo opravdu teplo. Romča znovu excelovala - své 2 kopečky snědla rychleji, než Honzík půlku jednoho (Lucka to po prvním vzdala a musel ji zachránit tatínek), přičemž z toho čokoládového si rovnou "ukousla" celou polovinu! Pak jsme se přesunuli na malé dětské hřiště mezi bytovkami (kolotoč, prolézačka, houpačky). Tam opět Romča (kdo jiný?!) "naordinovala" u kolotoče každému jeho roli - ona s Lucinkou dělali "jezdce" a Honzík "oslíka", který točil... Ale nejvíce si děti užily prolézačku (poté, co jsem je vyhnal od houpaček, protože neustále hrozilo, ža si vyrazí zuby či skřípnou prsty do překlápěcího ústrojí). Tam tentokrát vynalézavostí zvítězila Lucka - její hry "na netopýra" či "zlatou bránu" jednoznačně dominovaly! Když to děcka omrzelo, udělali jsme si procházku do Smetanových sadů, kde jsme našli další hřiště (podstatně vybavenější) a spoustu šachových kamarádů. Po cestě paní Krejcárkovou neodolatelně zlákaly v trávě vysázené krokusy, které ji přiměly k fotce a sdílení na FB! (Byly žluté a bílé a bylo jich opravdu hodně.) Naštěstí jsem ráno přistoupil na to, že si Romča oblékne tepláky (já navrhoval džíny...) - po odchodu z hřiště se téměř nedalo poznat, jakou měly původně barvu (díky nejrůznějším skluzavkám a dalším podobným herním prvkům)! Tam se na kolotoči role změnily - točila Lucinka a vezli se Honzík a Romča, která to zdůvodňovala tím, že jako vynálezce nového způsobu jízdy točit nemůže... (Ten spočíval v tom, že si na sedačku lehla hlavou ven a nohy zapletla do středových tyčí - Honzík ji samozřejmě hned následoval!) Při zpáteční cestě jsem ještě s Romčou "skočil" do supermarketu, kde si koupila 2 tatranky a mangovou fantu - během volby mi přitom s vážnou tváří tvrdila, že nesnáší sycené (=bublinkové) nápoje...
A nyní sobota odpoledne:
Po obědě Honzík zahájil moc dobře - soupeře zcela přehrál a získal 2 pěšce, které pohodlně vedly k výhře (stačilo jen toho krajního volného dostrkat na poslední řadu). Podle svých slov ale nevěděl, jak vyhrát, tak nabídl remízu, již soupeř samozřejmě okamžitě přijal. Pak 2x prohrál v koncovce, když předtím mimo jiné bez potíží odvrátil jeden pokus o "dětský" mat. V koncovkách mu však již asi došla trpělivost a začal dělat chyby (v druhé partii s věží víc odevzdal obě svoje zadarmo, když je postavil na napadená pole, a v poslední partii prohrál na čas). Pak asi "odkoukal" chování některých "ufňukánků" a šel své slzičky schovat v maminčině náručí (na předchozích turnajích si přitom vedl vždycky velmi srdnatě). Ovšem vše brzy přešlo, když jsme mu vysvětlili, že v neděli už bude mít jen samé slabé soupeře, které bez potíží rozseká...
Romanka naopak pokračovala v bezstarostné "jízdě" a rozdávala dárky na všechny strany. Naštěstí v posledním kole narazila na holčinu, která hrála úplně stejně. Romča, jež si díky mému neustálému připomínání pěti kroků na některý z nich přece jen občas vzpomněla, tak nakonec nějakým zázrakem vyhrála a po prvním dnu měla dokonce nečekaně na svém kontě o půl bodíku více než Honzík.
Mezitím se Lucka pochlubila, že na procházce s taťkou (když ostatní 2 hráli) ve Smetanových sadech honila zajíce. To se mi moc nezdálo, ale pak jsem zjistil, že se tam usídlili divocí králíci, takže záměna je zcela logická. Protože o jiné pamětihodnosti tohoto dvojměstí nevím, doporučuji si právě tohle zapamatovat - kde jinde uprostřed města najdete něco podobného!
Následovala večeře - kuřecí masová směs a hranolky. Romča oproti očekávání "vyzobala" téměř všechno maso a nechala jen omáčku a trochu hranolků. Naopak Honzík a Lucka se předvedli - nesnědli skoro nic a rodiče jim téměř jako husám museli aspoň pár kousků masa do krku doslova vnutit (a to včetně hranolků, které prý oba milují - těch tatranek, brambůrků apod. při turnaji bylo asi přece jen moc...).
Po přesunu na ubytovnu jsem napřed nechal Romču se umýt a převléct do pyžama (přitom sprchu, kterou jsem si den předtím sám vyzkoušel, jsem jí odpustil - ovšem až poté, co slíbila, že si po příjezdu domů lehne na půl hodiny do vany, což samozřejmě s radostí slíbila!). Následoval "večer her" v pokoji u Krejcárků - napřed děti hlídala maminka, pak tatínek a na konec jsem se (po návratu z "výletu" do pivnice) přidal i já. Děcka z mnoha stolních her nejvíce bavilo prší, ovšem jen do té doby, než jsem je seznámil s karetní hrou "Krávy" - řekl bych, že to jasně vyhrály! Následovala večerka, již jsem už popsal výše.
V neděli jsme posnídali ze zásob a pak přenesli věci do auta. Já pak s dětmi místo rozcvičky šel do hracího sálu pěšky a auto s věcmi na místo převezl pan Krejcárek. Protože jsme na místo dorazili s velkým předstihem, šli jsme Romče koupit nějaké pití, protože lahev měla opět již téměř prázdnou. Po cestě tam i zpět jsme procházeli podchodem, jenž byl velice zajímavě vyzdoben nejrůznějšími graffiti. Děcka mne samozřejmě ukecala a musel jsem je vyfotit téměř u každého výjevu. Přitom si obzvláště Honzík, ale i Romča, neodpustili nejrůznější grimasy. Tak jsme "užitečně" strávili čas do zahájení hry.
A jak proběhly boje? Honzík se do soupeřů doslova "zakousl" a na včerejší smutek zcela zapomněl. V první partii sice opět ve vyhrané pozici souhlasil s remízou, ale ve druhé již soupeře úplně rozcupoval. V poslední sice vyrobil obrovský blundr a prohrál, ale zisk 3 bodů jej posunul na konečnou 77. příčku z 87 účastníků, což je docela dobrý odrazový můstek na příští rok - Honzík je totiž "mladší" ročník a může si tento turnaj zahrát ještě jednou.
I Romča pokračovala ve své "krasojízdě" a nastavovala, na co sáhla. Ale stejně jako v sobotu po obědě i nyní narazila na soupeřku, která ji v nastavování figur překonala a jednu partii vyhrála. I ona tedy nabrala 3 body, které jí stačily na 19. místo z 21 účastnic - za ní skončily obě její "dárkyně" bodů. Protože však na rozdíl od Honzíka končila hrozně rychle (obzvláště první partii prohrála bleskově), naordinoval jsem jí "okysličovací kúru" - dostala za úkol indiánským během obejít 2 bloky budov, v nichž se nacházel hrací sál (a abych nemusel běžet s ní, na každém rohu ještě dělala dřepy, než jsem k ní došel). A patrně to opravdu zabralo, protože zmiňované výhry dosáhla ve druhé partii! "Vysloužila" si tak povolení koupit si v šachové prodejně suvenýr - místo dlouho preferovaného hlavolamu (skládací kostka) si ale nečekaně koupila "šachový" hrnek!
Následoval ještě oběd, při němž děti opět "nezklamaly". Měli jsme objednaný smažený sýr, který si ale Krejcárkovi šikovným barterem vyměnili za smažený květák. Ani to však Honzíka s Luckou nepřimělo k tomu, aby snědli více než 3 malé růžičky... Ale ani Romanka se nenechala zahanbit - ze sýru si odkrojila miniaturní trojúhelníček a prohlásila, že jí nechutná. "Ukecala" tedy pana Krejcárka, který si s ní květák vyměnil za sýr, ale ani to nepomohlo - patrně se zhlédla v našich malých spolustolovnících a snědla přesně tolik, jako dvojčata (vlastně ne - měla o ten malý kousek sýra víc!).
Než mělo začít vyhlášení výsledků, měli jsme ještě spoustu času, který jsme strávili opět na hřišti ve Smetanových sadech. Tam samozřejmě nejdéle děcka blbnula na kolotoči nohama nahoru... Po vyhlášení výsledků se ještě konala malá tombola, při níž pět vylosovaných dětí obdrželo malý suvenýr - a štěstí se usmálo na Honzíka, jenž byl vytažen jako vítěz poslední ceny, když předtím vylosované dítě již odjelo! A při focení se nekompromisně prodral dopředu, jako by celý turnaj vyhrál!
Co říci na závěr? Šlo o moc pěkný turnaj, pořadatelsky výborně zvládnutý, a pokud se zde bude hrát ještě někdy jindy, určitě rádi přijedeme! (Jen ubytování si rozhodně nezopakujeme...)
Jiří Kotzot