55. Zaječice
Ve dnech 03.-04.06.2017 se hrály již 55. Šachové Zaječice. Pro ty, kteří nevědí, oč jde, uvádím, že se jedná o Mistrovství ČR šestičlenných družstev starších žáků v rapidu. K tomuto turnaji však v průběhu času přibyly ještě další dva, z nichž nás bude dále zajímat jeden, a to turnaj dvojic nejmladších žáků (letos to byl ročník narození 2008 a mladší). Byl jsem sice připraven "dovézt" na turnaj i šestičlenné družstvo, ale našel se jen jeden zájemce... Naopak na turnaj dvojic jsem měl zájemce 4. Bohužel nakonec musela účast odříct Evička Panušková, která byla v té době s maminkou na dovolené u moře. Nezbylo mi tedy nic jiného, než vybírat, koho ještě nechám doma - jako kritérium jsem zvolil pořadí přihlášek, takže Černý Petr zůstal v ruce Jirkovi Matouškovi. Náš tým tak tvořili Kuba Bernáth a Verča Žoudlíková. Protože se jednalo o velmi silný turnaj a obě děti jsou z kroužku letošních začátečníků, dostaly za úkol uhrát aspoň 4 body a neskončit poslední. Jak se s cílem popraly, se dozvíte za chvíli.
Turnaj se nově hrál v Chrudimi v prostorách místního muzea. O hodně více než 500 hráčů a 300 osob doprovodu se do nich docela slušně "vešlo", takže se mohlo hrát. V turnaji dvojiček se hrálo olympijským systémem, tj. hlavním kritériem pro určení pořadí bylo skóre z jednotlivých utkání (součet bodů, uhraných oběma hráči). Hrálo se 9 kol (6 v sobotu, 3 v neděli) tempem 2 x 25 minut na partii s přidáváním 10 sekund za každý provedený tah a celkově se na start postavilo 51 týmů. Jak si tedy vedli naši:
V 1. kole "vyfasovali" dvojici Polabin, která byla nasazena jako č. 1, takže se dal očekávat rychlý debakl. Děti se však činily a nedaly svou kůži zadarmo. Velice blízko měla k výhře Verča, která po hrubce soupeře získala věž. I dále si vedla velice obezřetně, ale postupně začala ztrácet koncentraci, což vedlo k zrychlení hry a nedodržování správného postupu při volbě tahu. Soupeř vycítil šanci a připravil útok na zbytečným pěšcovým tahem oslabené postavení Verunčina krále. Verča obrat přehlédla a dostala mat. Dobře hrál i Kuba - dlouho "vydržel" dodržovat správný postup, ale též ochabl a začal ztrácet materiál, což samozřejmě vedlo k prohře.
Ve 2. kole jsme narazili na "hratelného" soupeře v podobě dvojice z Českých Budějovic. Obě děti však sklouzly k povrchnímu výběru tahu. Sice vzdorovaly docela dlouho, ale po materiálních ztrátách, které byly důsledkem nejrůznějších přehlédnutí, šance na záchranu nebyly.
Následovalo družstvo Lanškrouna, které bylo nasazeno hned za námi. Průběh utkání jako by z oka vypadl předešlému kolu - opět prohra, i když po boji.
Po 3 kolech jsme tak "seděli" bez bodu na posledním místě. Protože hrál lichý počet družstev, vyhráli jsme ve 4. kole 2-0 bez boje. Hodinovou přestávku jsme využili k procházce po městě, kterou jsme zakončili odměnou v podobě zmrzliny.
To asi děti (obzvláště pak Verču) "nakoplo", takže zbývající 2 sobotní kola vypadala daleko lépe. V 5. kole jsme narazili na dvojičku z Tábora. Vyznamenala se obzvláště Verunka, která svou soupeřku přehrála a zvítězila po pěkně vedeném útoku, jenž sice mohl být důraznější, ale podstatný je výsledek. Kuba sice zlepšil postup přemýšlení, ale ještě to na soupeře nestačilo, takže brzy dostal mat.
V 6. kole děti čekali "staří" známí - Áčko Pravonína. Tady se opravdu vyznamenal Kuba - "blicající" soupeřku rychle nachytal na švestkách a začal sbírat figurky, které nastavovala. Pak dal přesným naučeným postupem mat dámou a věží. Stejně se vedlo i Verče, která také získala vyhranou pozici. Pak se však nechala "nachytat" a z nepochopitelného důvodu souhlasila s nabídkou remízy. I tak ale po sobotě bylo na našem kontě 4,5 bodu (i když 2 z nich kontumační). Pro neděli tedy byl úkol uhrát ještě aspoň 1,5 bodu "ze hry".
Hned první nedělní kolo nás posadilo proti "kopii" družstva z předešlého kola - Béčku Pravonína. V tomto utkání Kuba narazil na soupeřku, s níž již jednou prohrál. Už od začátku se jí evidentně bál, navíc se nechal strhnout k "blicání", takže prohra byla rychlá. Naopak Verča, která hrála proti dvojčeti jejího včerejšího protivníka, se rychle dostala do vyhrané pozice, v níž ještě získala dámu. Tu sice po nepřesné hře zase ztratila, ale i tak jí nakonec zůstala věž a jezdec navíc. Během úplného "zatmění mysli" však soupeři nabídla remízu, po níž ten samozřejmě ihned skočil. Evidentně byl můj včerejší příkaz, že každou nabídku remízy si musí nechat schválit ode mne (jako kapitána družstva), málo důrazný... Dvojčatům Zemanovým tak ve dvou vyhraných postaveních darovala 2 půlky.
Následovalo družstvo Chotěboře. Verča pokračovala ve spanilé jízdě a soupeře doslova převálcovala. Zato Kuba se trápil, nedokázal udržet pozornost a opět rychle prohrál.
Na závěr přišlo další družstvo Polabin. Naši se ho evidentně báli (i když jejich Áčku v sobotu kladli urputný odpor a dokonce měli šance na vítězství). Výsledkem byla rychlá prohra v důsledku strašlivých "blundrů".
Aspoň jsme tak mohli jít na oběd bez front a znovu se projít po městě. Před přeháňkou jsme se schovali v cukrárně, takže logicky nechyběla ani zmrzlina.
Celkové hodnocení: Družstvo získalo přesně požadované 4 body "ze hry" (s kontumačními celkem 6) a skončilo na 47. místě, takže odečteme-li 3 družstva, jež se turnaje zúčastnila mimo soutěž, děti přesně splnily stanovený cíl - nebýt poslední. Pokud jde o jednotlivé hráče, musím pochválit Verunku. Kdyby nedarovala 2 remízy, bylo by 5 bodů z 9 (resp. 4 z 8) dokonce jejím dosavadním nejlepším výsledkem v kariéře. Výsledek Kuby je naopak zklamáním: 2 z 9 (resp. 1 z 8) opravdu není nic moc.
A jaké ponaučení na závěr? Děti si musí pořádně zafixovat postup při volbě tahu (tzv. 5 kroků) a důsledně jej opakovat po každé soupeřově odpovědi. A pro mne z turnaje vyplývá, že příště musím opět trvat na zákazu elektronických her (které jsem tentokrát z důvodu dlouhého turnaje povolil), jelikož obě děti v mnoha případech myslely evidentně více na rozehraný Minecraft, než na to, co se děje před nimi na šachovnici.
Jiří Kotzot