Letní klasifikační turnaj 2018
Po loňském úspěchu jsem i o těchto prázdninách uspořádal turnaj, který měl za cíl dosáhnout toho, aby naše děti na šachy za 2 měsíce nezapomněly. Turnaje se zúčastnilo 9 malých hráčů, hrálo se systémem každý s každým. Tempo hry bylo 2 x 40 minut na partii s přídavkem 20 sekund za každý provedený tah a mělo děti připravit na starty v soutěžích dospělých, kde se hraje podstatně pomaleji, než v jejich obvyklých rapidech. Bohužel však někteří mé nabádání, aby čas k přemýšlení využívali co nejvíce, jako by vůbec neslyšeli a po skončení partie se na jejich hodinách vyskytovalo podstatně více, než původních 40 minut – „přeborníkem“ v tom byl Jirka Matoušek, kterému se to „povedlo“ snad ve všech partiích. Vydatně mu však sekundovala i většina ostatních, hlavně Anežka Havelková a její bratr Jirka. Naopak se mi líbila hra Jolanky Štědrové, která hrála opravdu pomalu a s rozmyslem (v některých partiích se o to snažili i Kubové Bernáth a Novák).
Tím jsem se v podstatě plavně dostal k celkovému hodnocení – vezmu to tedy tradičně od 1. místa:
V turnaji se ziskem 7 bodů zvítězil Jirka Matoušek. Hrál docela pěkně, i když strašně zbrkle. Jeho „hospodaření“ s časem jej totiž několikrát přivedlo na hranu prohry – to, že k tomu došlo jen jednou, je „zásluha“ spíše jeho soupeřů. Aby se zlepšoval i nadále, musí zapracovat hlavně na psychice – zklidnění je bezpodmínečně nutné (k tomu mohou napomoci různá speciální cvičení). Dále se musí naučit pracovat doma pravidelně. Jirka je sice pilný, ale jde spíše o nárazové pracovní „záchvaty“ – lepší je pracovat v kratších dávkách, ale nejlépe denně (klidně i 2x). Zaměřit by se v současnosti měl hlavně na oblast zahájení.
Za Jirkou následovala „silná trojka“. Stříbrnou příčku s 6 body obsadila Verča Žoudlíková. Její velkou předností je „tah na branku“ – v partii ji nic jiného než soupeřův král nezajímá. Ne vždy se však dá vyhrát útokem „na bodáky“, obzvláště když její útoky jsou většinou nepřipravené a k úspěchu vedou jen díky protivníkově nepozornosti. I pro ni (stejně jako pro většinu ostatních) platí, že musí začít pracovat doma pravidelně. A je celkem jedno, na čem, protože slabiny má v podstatě všude, hlavně ve strategii – kdyby mistr Philidor viděl, jak nakládá s vlastní pěšcovou strukturou, asi by se (nebo spíše ji) zastřelil…
Jen o půl bodu méně uhrál a na 3. místě se umístil Kuba Bernáth. Pro mne byla jeho hra příjemným překvapením – když už „přežil“ zahájení (které je jeho slabou stránkou), ve střední hře hrál plánovitě a občas dokázal vymyslet i pěkný taktický úder. Dovede i „utahovat šrouby“, což je u tak mladých hráčů docela vzácné. V přípravě se však musí kromě zahájení zaměřit i na hru v koncovkách – tam naopak sestavit smysluplný plán, který by jej dovedl k výhře, nedovede (dát mat s omezeným materiálem se většinou nemůže podařit, proto je nutné se zaměřit hlavně na techniku hry s pěšci).
„Bramborová“ medaile tentokrát vyšla na Kubu Nováka, který nabral o další půlku méně. Jako jediný má docela dobře rozmyšlený repertoár zahájení a používání naučených variant jej přivádí do velice slibných postavení. Bohužel ve střední hře se ztrácí a začíná hrát bez jakéhokoli plánu, zcela chaoticky, což jej postupně dostává do stísněných pozic, ve kterých pod tlakem chybuje. Chyby jsou přitom stejné jako ty, jichž se dopouští v přípravě. Kuba je totiž docela pracovitý a věnuje se doma řešení diagramů s nejrůznějšími taktickými motivy. Když mu však řešení nevychází, pomáhá si tím, že soupeři „podsouvá“ slabé tahy, a to pak dělá i při „živé“ partii. Pomoc je přitom jednoduchá – při řešení úloh po každém provedeném tahu otočit šachovnici a podívat se na pozici očima soupeře.
Na zisk poloviny bodů (4) dosáhla Evička Panušková, pro kterou to znamenalo i umístění přesně uprostřed startovního pole. Pro ni to asi bylo zklamání, ale vzhledem k tomu, že doma se přípravě nevěnuje vůbec, šlo podle mne o potvrzení současné výkonnosti. Sezóna však již ťuká na dveře a prázdniny jsou za námi, takže k tomu, aby na nastávajících turnajích zaujímala pozice, na něž má (a na které je zvyklá), by měla doma dělat aspoň nejnutnější minimum. Naším cílem sice není vyhrát vše, kam přijedeme, ale také asi nechceme končit „na chvostu“ – a toho se bez aspoň nějaké domácí přípravy dosáhnout nedá. Zaměřit by se měla hlavně na řešení diagramů (aby rozvinula kombinační talent, který nesporně má), ale od věci by nebylo občas se podívat i na zahájení a koncovky (především pěšcové).
Na vynikajícím 6. místě se ziskem 3 bodů skončila letošní začátečnice Jolanka Štědrová, která jako jediná dokázala porazit vítěze turnaje. O její silné stránce jsem se zmínil již v úvodu, takže teď se zaměřím hlavně na její nedostatky. Tím největším je ztráta soustředění během partie – stává se jí totiž, že z ničeho nic se zadívá do prázdna a začne myslet na něco úplně jiného, než na šachy. To se dá odstranit pomocí speciálních cvičení, ale nutná je pomoc rodičů – není to však běh na krátkou trať. Dále ještě slabě hraje v koncovkách, ale to je u začátečníků normální, obzvláště když jsme je většinou na trénincích ještě neprobírali. Ale abych nekončil jen kritikou, musím vyzvednout ještě jednu její přednost – je to rozený kombinační hráč. Takový cit pro kombinace jsem u „svých“ sázavských dětí ještě neviděl (a to třeba Verča Žoudlíková, Evka Panušková nebo Kuba Bernáth také nejsou žádná ořezávátka). Je však nutné jej rozvíjet pravidelným řešením diagramů!
Vyloženě „propadla“ Anežka Havelková, která nabrala jen 2,5 bodu a obsadila 7. příčku. Na její hře je patrné, že má v současnosti jiné priority a šachu se přestala zcela věnovat (na rozdíl od prvních přibližně dvou let výcviku). Když se přípravě doma věnovala aspoň trochu, výkonnost šla nahoru, teď směřuje bohužel opačným směrem. Nemá cenu nikoho k šachu nutit násilím (a nikdy jsem to nedělal), musíme však počítat s tím, že medaile už se do sbírky nepohrnou tak snadno, jak byla Anežka zvyklá.
Startovní pole uzavírají další 2 letošní nováčci: Štěpán Fugner se 2 body a Jirka Havelka s 1 bodem. Předváděli hru, na kterou měli (i když především Štěpán mohl své konto v několika partiích navýšit), ale začátečnické chyby, jimiž trpí (a jež jsou hlavně důsledkem nedodržování postupu 5 kroků při výběru tahu), byly hlavní charakteristikou jejich hry. To se však časem zlepší a za rok už je jistě uvidíme na vyšších příčkách. A Jirku může těšit to, že svůj jediný bod „vydoloval“ v partii proti ségře, již porazil dokonce v 8 tazích!
Jiří Kotzot