Mistrovství ČR do 10 let
Ve dnech 10.-17.03.2018 se v Koutech nad Desnou koná MČR mládeže. Z našeho oddílu měly šanci zahrát si pouze holky, a to: v kategorii do 12 let Anežka Havelková, v kategorii do 10 let Vendulka Mrázová, Evička Panušková a Verča Žoudlíková. Protože z nejrůznějších příčin nemohly jet Anežka, Evka a Verča, vyrazil jsem na turnaj jen s Vendulkou, kterou doprovází babička Hanka. Vyjeli jsme autem už v 7 hodin, přičemž nás vezl zvědavý tatínek Michal a zvědavý dědeček Gríša - zvědaví proto, že chtěli vidět, jak to v místě konání turnaje vypadá. Se dvěma krátkými zastávkami jsme na místo dorazili podle plánu těsně před 11. hodinou a v klidu se ubytovali v tzv. nadstandardních pokojích (nadstandard spočívá v tom, že toaleta je na pokoji, tj. není společná pro celé patro). Jinak je tam zima jak v morně a pokoje jsou zařízené "stylovým" nábytkem z konce 70. let, který se již rozpadá. V půl dvanácté jsme zašli na oběd a po něm si dali relaxační pauzu.
Turnaj se hraje švýcarským systémem na 9 kol (1 kolo denně kromě pondělí, kdy je dvoukolo) tempem 90 minut na partii s přídavkem 30 sekund za každý provedený tah. Ve Vendulčině kategorii startuje 33 děvčat, Vendy je nasazena jako č. 12. Protože hodně jejích soupeřek má rating podhodnocený, dal jsem jí za úkol skončit do 17. místa, k čemuž bude nutné uhrát nejméně 4,5 bodu.
Slavnostní zahájení proběhlo v půl druhé a hned po něm začínalo 1. kolo. Vendulce los přisoudil Melisu Pecovou z Tábora (rating 1000). Holky hrály obě značně ostře a s velkými chybami. Výhoda se přikláněla střídavě na obě strany, přičemž asi 10 tahů měly obě možnost vynutit si remízu věčným šachem. Myslely však jedině na útok a snažily se zmatit soupeřčina krále. V krvavé řežbě udělala poslední chybu Vendulka a nakonec musela kapitulovat. Škoda, že na věčný šach vůbec nepomyslela - poslední možnost k němu totiž zahodila pouhých 6 tahů před koncem. Líbilo se mi však, že Vendy hrála pomalu a aspoň se snažila o dodržování postupu 5 kroků. Po partii proběhlo malé občerstvení v místní restauraci a poté, co "zvědavci" odjeli domů, se holky vydaly vyzkoušet místní bazén a já se dal do analýzy partie a psaní těchto řádek.
Bazén se holkám líbil, obzvláště Vendulce. Následovala večeře a příprava na zítřejší kolo (hraje se už od 9 hodin). V 19 hodin jsem Vendy "propustil", takže se mohla věnovat jiným aktivitám. Měla ale nakázáno jít spát nejpozději v 21 hodin, protože ráno nás čeká rozcvička! Z té má Vendulka až panickou hrůzu a pořád požaduje, aby ji s ní absolvovala i babička!
Tak babička po ránu opravdu musela "narukovat", ale svou účast na rozcvičce omezila jen na focení. Aby to Vendy neodradilo, absolvovali jsme velmi zkrácenou verzi (od zítřka budeme postupně přidávat). Po snídani jsme zopakovali základní taktické pokyny ze včerejší přípravy a čekáme na zahájení kola.
V tom Vendulku čekala Melisa Hujerová (rating 1000), shodou okolností také z Tábora. Obě hráčky dělaly strašlivé chyby, výhra však byla častěji na straně Vendulky. Pak ale přehlédla ztrátu dámy a veškerý další (i když dlouhý) odpor byl zbytečný. Po partii si Vendy dala malý oddych (při kterém vyřešila několik příkladů z matematiky) a pak se šlo na oběd. Tam jsem zjistil, že žampiony jí moc nejedou!
Po obědě jsme se vydali na krátkou procházku, jejímž cílem se (nečekaně) stala hospoda. V ní si pak Vendy dala obrovskou porci horkých malin s vaflí a kopcem šlehačky - to se to hoduje, když nás babička sponzoruje! Po návratu následoval relax (prý opět s matematikou) a bazén - toho se Vendy nemohla dočkat.
Po večeři následovala příprava na druhý den a čtení před spaním.
V pondělí ráno přišla rozcvička, která již proběhla bez "dozoru" babičky a byla o něco delší. Po snídani přišla v 9 hodin na řadu partie s Lindou Kubíčkovou z Čelákovic. Linda nezahrála zahájení dobře, naopak Vendy si pamatovala přípravu, takže záhy stála líp. Dopustila se sice některých nepřesností, ale i tak brzy získala figuru, pak dámu a přišel rychlý mat. Je vidět, že prodloužená rozcvička přinesla ovoce, takže ji zítra opět zopakujeme! Výhru Vendy oslavila s babičkou dětským "šampusem" a procházkou po lese.
Po obědě následovala příprava na odpolední kolo. V něm Vendulku čekala Anastázie Vojčáková ze Zlatých Hor. Věděli jsme, co hraje, takže jsem pro Vendulku připravil pěknou variantu, která vedla k nádherné aktivní pozici. Vendulka ji však zapomněla a hned ve 4. tahu udělala chybu, po níž ztratila pěšce. Pak ještě odevzdala jezdce a věž, takže kapitulace byla nevyhnutelná. Soupeřka ji navíc "zatáhla" na rozbor k mezinárodnímu mistrovi Biolkovi, který jí vynadal za všechny chyby tak, že na pokoji došlo i na slzičky. Na matematiku tedy nebylo ani pomyšlení, takže následovalo lenošení. Po večeři jsme se zase připravili na další kolo (opět jsem vybral hezkou variantu, v níž černá má pohodlnou a aktivní hru za nepříliš vysokou cenu trošku pošramocené pěšcové struktury) a Vendulka přece jen nějaké příklady z matematiky splnila.
V úterý ráno jsme si zopakovali včerejší "úspěšnou" prodlouženou rozcvičku a po snídani se Vendy s vervou vrhla na Alenu Souralovou z Prahy. Okysličení mozku rozcvičkou zcela evidentně funguje (vždyť jsem to "okoukal" během 10 let trénování v Rusku od největších specialistů na přípravu na světě), protože Vendy zahrála vše ukázkově podle přípravy a po 14 tazích stál soupeřčin král v matu. Vyhrála tak rychle, že ani nestihla zkonzumovat 2 čokoládové tyčinky, které jí babička k partii připravila - snědla je tedy "za odměnu" obě naráz hned po partii! Když jsem jí navrhl, že by měla jít k mistru Biolkovi na rozbor a pochlubila se výhrou (mimochodem ve variantě, kterou má hodně rád), striktně to odmítla s tím, že rozbory bude dělat jen se mnou, neboť mistr Biolek jí při rozboru prý špatně poradil (!) - doporučoval totiž jiný tah, než já (a musím říci, že ani mně, ani Encyklopedii zahájení, se také nelíbil). Tím tedy mají u Vendulky mezinárodní mistři "utrum".
Musím ale říci, že aspoň některé velmistry "vzala na milost"! Abych to vysvětlil, na chvilku se vrátím k snídani. U vedlejšího stolu totiž seděl velmistr Vokáč a s babičkou se rozhovořili na téma domácích úkolů. Když si Vokáč šel "na uklidněnou" zakouřit (v internetu se totiž dočetl, že domácí úkoly nemají učitelé právo dětem dávat, protože to není napsáno ve školním řádu), sdělil jsem Vendulce, že je to mezinárodní velmistr. To na ni nijak nezapůsobilo a začal ji zajímat až poté, kdy jsem jí řekl, že mne zkoušel při zkouškách na trenéra. Tím v jejích očích vyrostl do ještě větších rozměrů, než jakých dosahuje reálně (a to je co říci - v pase je ještě širší, než já)!
Po obědě (Vendulčin milovaný vývar [doma ho prý ale dělají slinější!] a bramborové knedlíky se špenátem - také jí docela "jely") šla Vendy vyřešit aspoň jeden příklad z matematiky a pak se holky vydaly lokálkou na výlet do Šumperka - Vendulka by prý do konce týdne bez křížovek nepřežila! (Já si ale myslím, že hlavním důvodem cesty je návštěva cukrárny!)
Vendulčino "maskování" jsem samozřejmě prokoukl dokonale - hlavním bodem procházky po Šumperku byla cukrárna, ze které zmizely nejméně 3 druhy zákusků a 2 druhy milk-shaků! Ale protože procházka byla opravdu dlouhá, tak se snad kalorie podařilo spálit - při večeři svačinka ani moc znát nebyla! Po večeři následovala opět příprava na druhý den, která tentokrát byla krátká - jen jsme si zopakovali to, co jsme si připravovali na jedno z předchozích kol.
Ráno opět začalo rozcvičkou. Protože však poprchávalo, byla časově kratší, ale o to intenzívnější, takže snad se Vendulčin mozek okysličil dostatečně - za chvíli to hned poznáme.
Ukázalo se, že zítra budeme muset opět na čase přidat. Vendulka hrála s Natálií Zámarskou z Krnova (rating 1000) a sice si velice dobře poradila s neočekávaným tahem v zahájení, pak se ale holky začaly častovat hroznými hrubkami. Vendulčina největší byla ta, že hned po druhém tahu se začala věnovat čokoládové tyčince a šachovnice ji téměř zcela přestala zajímat, obzvláště pak zápis partie a mačkání hodin. I tak však Vendy stála ve většině případů na výhru. V pozici s figurou a pěšcem víc se však její střelec dostal do vazby a Vendulka místo toho, aby hledala a našla, jak jej pokrýt, dala partii jednoduše za remízu. Ve vyhraném postavení je to téměř neomluvitelné! Proto ve zbývajících kolech má zákaz remízu nabízet i přijímat!
Během partie přijeli na návštěvu rodiče se ségrou, takže když Vendulka vylezla z hrací místnosti, zažila malý šok, neboť o chystané návštěvě dopředu nevěděla. Z toho důvodu jsem také odložil rozbor partie (s patřičným komentářem) na večer a Vendy tak mohla jít hrát rodinný bowling. Po obědě pak vyrazili všichni do Aquaparku v Termálních lázních Velké Losiny a já si šel "zablicat" na bleskový turnaj.
Po večeři se rodinka rozloučila a my se s Vendy vrhli na přípravu. Ta byla tentokrát složitější, protože Stella Hosová (Nebušice, rating 1100) hraje zahájení, které Vendulka neznala. Probrali jsme hlavní varianty s tím, že zítra po snídani si je pro jistotu ještě zopakujeme.
Ráno proběhla rozcvička (já byl jen v roli statisty - na nespočetných schodech jsem si pořádně nakopl palec, takže běh nepřicházel vůbec v úvahu). Je zajímavé, že když běží Vendulka beze mne, je to rychlejší! Pak jsme dali snídani (byly loupáky a přesnídávka, takže Vendulka zkonzumovala nejen svoje, ale i loupák babičky a mou přesnídávku!) a zopakovali si včerejší varianty.
V partii ale bylo vše jinak - soupeřka přehodila 4. a 5. tah, což nemělo mít na tahy Vendulky žádný vliv. Ta ale zazmatkovala a začala "tvořit", což po 2 tazích znamenalo ztrátu figury. Pak se sice ještě asi 40 tahů snažila vařit z vody, ale prohru již odvrátit nešlo. Po obědě holky spěchaly na vlak, aby odjely do Velkých Losin - prý na prohlídku parku a rybníku s labutěmi. Řekl bych však, že opět šlo jen o krycí manévr, protože od vedoucích z Vlašimi, kteří tam byli včera, jsem zjistil, že ve městě je výborná cukrárna, takže o skutečném cíli si nedělám žádné iluze...
Mé detektivní schopnosti opět triumfovaly! Samozřejmě - cukrárna! A to nejen dnes, ale i včera! Na můj dotaz, jak je to možné, mi Vendy s úsměvem odvětila: "Ale to byla jiná!" Po večeří šly holky do bazénu, takže příprava proběhne až potom.
Příprava proběhla hodnotná (přes 3/4 hodiny), takže jsme se dohodli na zopakování zítra po snídani.
Ráno jako obvykle rozcvička a protože včera byla asi málo hodnotná (vzhledem k výsledku partie), na závěr ji měla Vendulka "okořeněnou" zákazem výtahu a výběhem tří pater po schodech! Po snídani jsme zopakovali přípravu, ale zarazilo mne, že si Vendy nepamatuje základní variantu, kterou jsme mimo jiné probírali na tréninku a navíc i 3x zde na turnaji.
Pak se šlo na partii s Eliškou Kosařovou z Turnova (rating 1000). Přesně jsem uhádl, co bude hrát, ale Vendy "nezklamala" - variantu, kterou jsem jí (nejen) ráno vtloukal do hlavy, zkazila už v 5. tahu! Místo výhodné pozice vznikla "rovina", ve které musely obě hráčky tvořit samostatně. Při sledování partie na on-linech jsem rozhodně nachodil nejméně 15 jarních kilometrů! Kdyby jen to - Vendy většinu partie tahala za kratší konec, přitom však aspoň 5x zahodila jasnou výhru (což mne "stálo" 5 "přechozených" infarktů). Jak jsem po partii zjistil, totéž se stalo tatínkovi Michalovi, který vše také sledoval na mobilu v práci (ještě štěstí, že se při tom navíc nepořezal!). Myslím, že Vendulka by se lehce uživila na smlouvu s nějakou nemocnicí jako dodavatel klientů na ARO - stačilo by je posadit před monitor a nutit sledovat její partie! Sice hrála svou nejdelší partii v životě, ale poté, co si soupeřka postavila v průběhu partie už třetí dámu (dvě předtím ještě Vendy zlikvidovala) se musela vzdát.
Po tentokrát přísném rozboru následoval oběd a mé striktní rozhodnutí - dnes žádné výlety (a tím pádem ani žádné cukrárny)! Odpoledne práce na pokoji - matematika a šachy, hlavně žádný Harry Potter!!! Po večeři relaxační plavání v bazénu a příprava na poslední kolo. Já si šel léčit poinfarktový stav Pradědem!
Holky si ale stejně poradily... zlikvidovaly "šapmáňo", které Vendulce přivezli rodiče na oslavu příštího vítězství a Harry Potter přece jen proběhl... Přípravu jsme i tak stihli už před večeří, po bazénu ji ještě zopakujeme, a pro jistotu ještě zítra ráno!
Rozcvička proběhla, výběh do schodů též, ale asi to bylo i tak málo... Po snídani jsme sice ještě přípravu zopakovali, ale moc to nepomohlo - zahájení s Ludmilou Svrchokrylovou z Tábora (rating 1100) "přežila" Vendy až do cca 10. tahu celkem pěkně, ale pak začala zmatkovat. Držela se hodně dlouho, avšak nevyhnutelný konec stejně odvrátit nedokázala.
Po obědě a balení nás čekala závěrečná ceremonie - Vendulka s 2,5 body obsadila celkově 29. místo.
Pak následovala cesta domů, která proběhla v celku bez potíží (až na to, že mi z tašky do kufru auta vypadly brýle, které se "objevily" až dodatečně díky pozornosti Vendulčina strýčka Jirky).
Na závěr se sluší uvést nějaké hodnocení. Takže tak: Vendy hraje pěkně pomalu, nad každým tahem (aspoň ze začátku) docela přemýšlí. Přitom se řídí obecnými pravidly, která jsme se při tréninku naučili (a jež si díky vynikající paměti, založené na mnemotechnice - aspoň tak se mi to prozatím jeví - všechna výborně pamatuje). Je tedy zjevné, že se v partii řídí naučenými schématy, což je jeden z možných (a mnohými vynikajícími šachisty preferovaný a používaný) způsob vedení partie (jmenuji např. bývalého mistra světa Botvinnika). Slabá je však v okamžicích, kdy dochází k přímému střetu armád - kouká jen na cíl útoku a nebere v úvahu hrozby vlastnímu králi. Léčba je tedy jasná (i když ne právě snadná) - Vendulka musí hodně (nejlépe denně) řešit taktické diagramy - čím více, tím lépe. Doufám, že se touto "radou" (nebo spíše příkazem) bude opravdu řídit! (Pokud ano, nepochybuji, že v příštích turnajích získané zkušenosti zužitkuje!!!)
Turnaj proto hodnotím za velmi prospěšný (i když ne zrovna úspěšný), protože jsme našli největší překážku ve Vendulčině dalším výkonnostním růstu, kterou (naštěstí) je možné odstranit (i když ovšem ne bez vynaložení ne zrovna malého úsilí!).
Jiří Kotzot