KP mládeže

25.06.2019 22:56

Ve dnech 22.-23.06.2019 se v Mělníce hrál Krajský přebor mládeže v kategoriích do 10, 12, 14 a 16 let. Kluci si museli postup vybojovat v seriálu turnajů Regionální žákovské ligy a z našeho oddílu se to povedlo v kategorii HD12 Milanu Peštovi a Jirkovi Matouškovi. Holky měly postup přímý, od nás se toho rozhodla využít Verča Žoudlíková (shodou okolností ve stejné věkové kategorii). Po delším vyjednávání s rodiči ohledně cestování a ubytování jsme dospěli k tomu, že Jirka s Verčou pojedou v sobotu se mnou autem a přespíme na místě, Milana bude tatínek vozit. Přestože kapacita ubytování byla omezená, "vybafuňařil" jsem pro mne s Jirkou dvoulůžkový pokoj (ovšem bez sociálního zařízení), Verča měla spát s říčanskými děvčaty v jídelně na karimatce. Nakonec se povedlo pro holky najít dvoulůžkový pokoj, takže aspoň měly relativní soukromí (i když na 2 postele byly 4, takže Verča se karimatce nevyhnula).

Vyrazili jsme tedy v sobotu v 7 ráno ze Sázavy a na místo dorazili včas celkem bez problémů (až na malou zajížďku, když jsem v Letňanech odbočil na špatnou dálnici). Hrálo se v areálu Integrované střední školy technické, v jejímž internátu jsme byli i ubytovaní. V pohodě jsme si uložili věci a já zkontroloval startovní listinu. V kategorii do 12 let hrálo 39 dětí, z toho 6 děvčat. Milan (ELO 1219) byl nasazen jako č. 8, Jirka (ELO 1129) jako č. 13 a Verča (ELO 1045) jako č. 29 (4. z holek). Na Mistrovství Čech postupovalo 7 nejlepších + Míša Stein, který měl přímý postup. Cíle jsem tedy stanovil takto: Milan - umístit se na postupovém místě, Jirka - skončit do 10. místa, Verča - medaile v dívčí kategorii.

A instrukce byly obvyklé:Milan - dávat si pozor především v zahájení, které vůbec nezná. (Začínal totiž u kolegy Brhlíka, jenž má jiný způsob tréninku, a ke mně přešel později přímo do vyšší tréninkové skupiny, v níž jsme měli již spoustu věcí probraných. Sice si koupil mé učebnice, ale, jak jsem zjistil, za celý rok je ani neotevřel.) Jirka - hlavně hrát pomalu! Blicání je totiž jeho chronická nemoc. Verča - počítat kombinace, které najde, až do konce, přičemž probrat vždy všechny odpovědi soupeře - ne pouze tu, která se jí líbí.

Děcka tedy zasedla k 1. kolu a turnaj začal. Milan dostal jednoho z outsiderů (nasazen jako č. 27, ELO 1074) a v pohodě si počkal na chybu, již potrestal nekompromisním útokem na krále a hezkým matem v 16. tahu.

Jirka vyfasoval ještě slabšího soupeře - dívčinu bez ratingu, nasazenou jako č. 32. Zpočátku šlo vše podle očekávání - Jirka získal 2 pěšce a vyhranou pozici. Pak se však vykašlal na dodržování postupu 5 kroků a desatera bohyně Caissy - táhl zbytečně dámou místo toho, aby pokračoval ve vývinu (2 jeho figury se ještě neprobudily), ale hlavně nenatáhl vousy od figurky, s níž naposled táhla soupeřka, takže výsledkem byl mat na základní řadě v 17. tahu. A slzy na výsledku už samozřejmě změnit nemohly vůbec nic...

Verča naopak hrála s jedním z adeptů na postup (ELO 1217, nasazen jako č. 10). Hned v zahájení se pokusila o "kombinaci", ovšem zapomněla na jeden podstatný detail (úplně stejnou chybu přitom udělala předloni na Mistrovství Čech). Mohla tak už ve 4. tahu přijít o figuru. Protivník však zareagoval hodně špatně a postavení se vyrovnalo. Verča ale zcela přestala přemýšlet a napřed nastavila pěšce a potom ještě i kvalitu. Vše završila hrubkou, při níž ztratila další figuru a mat na sebe nenechal dlouho čekat.

Po 1. kole tedy "podle plánu" jel Milan a Verča (sice jsem jí říkal, že může vyhrát, ale vlastně jsem s tím nepočítal). Jirka naopak propadl a za své blicání si vyslechl pořádnou litanii. Dále již jednotlivé partie nebudu rozebírat takto podrobně (ostatně vše si můžete najít v tabulkách na konci článku) a omezím se jen na krátké komentáře.

Protože 1. kolo všichni dohráli velice brzy, museli jsme nějak "přežít" cca 1,5 hodiny do začátku dalšího kola. Milan se stáhl do ústraní k tatínkovi, jenž ho zásoboval "dietními" potravinami (viz níže) a Jirka s Verčou šli hrát fotbal, přičemž Jirka na to šel v žabkách. Poté, co ostatní hráči ohodnotili jeho kvality, strčili jej do brány a když dostal rychle za sebou několik gólů, chtěli jej dostat i odtud. Jirka se však nenechal, takže došlo téměř na pranici dvou brankářů. Protože do dětských rozmíšek nerad zasahuji, se zájmem jsem čekal, jak rychle Jirka dostane do nosu. Kupodivu však moudřejší ustoupil (když pochopil, že by soupeř z roztržky bez značné újmy na zdraví nevyšel) a nechal Jirku pouštět další góly. Verča poté, co zjistila, že fotbal hraje lépe než drtivá většina přítomných na hřišti a stejně jí nikdo nepřihrává, se na zbývající dobu přemístila někam do dívčího koutku.

V 2. kole došlo na mé obavy - Milan skočil na špek svému soupeři a dostal mat bílými v 7. tahu - ostatně stejný jako Jirka před několika dny ve Zlíně. U Milana to bylo z naivity a neznalosti zahájení, u Jirky ve Zlíně z blbosti jako důsledek blicání. Jirka ve 2. kole sice neopustil svůj blicařský styl, ale jeho soupeř "blbnul" ještě víc, takže nakonec přece jen vyhrál. Verča ze zahájení vybruslila celkem v pohodě a stála vyrovnaně, pak ale soupeři dala zbytečné šance na útok. Na konci tunelu však viděla jakousi jiskřičku světla, kvůli níž obětovala spoustu materiálu. Protivník samozřejmě vše sebral a mohl v klidu očekávat světlé zítřky. Za svými zády si ale nevšiml malého světélka a nechal si dát mat. Ještě jsem celou partii neanalyzoval, ale je jisté, že Verčin nápad byl originální, i když asi ne zcela správný. Pochvalu si však určitě zaslouží.

Poté jsme šli na oběd. (Milan s tátou šli do města, protože drží jakousi "rodinnou" dietu, jíž školní kuchyně navzdory normám nevyhovuje - pracuje totiž občas s masem, moukou a jinými nezdravými a nepoživatelnými surovinami.) My ostatní hazardéři se zdravím jsme si dali objednaná jídla - já s Verčou čínu z kuřecího masa s rýží (výbornou!) a Jirka rizoto (jen rýži s vepřovým masem - kvůli jemu podobným se totiž hrášek s kukuřicí podával zvlášť, což ovšem Jirka "překvapivě" odmítl).

Po obědě, když se z města vrátil i Milan, si děti přizvaly na náš pokoj ještě Verču Myškovou z Říčan a hrály "Krávy", což je zabavilo až do začátku dalšího kola (ani nevím, kdo vyhrál).

Ve 3. kole si Milan poradil s outsiderem, i když zahájení opět odehrál dosti nepřesvědčivě. Soupeř mu však odevzdal 2 pěšce a po přechodu do pěšcovky bylo vše jasné. Jirka po dlouhé době hrál relativně pomalu a s přehledem přehrál dalšího outsidera. Verča proti silnějšímu soupeři odehrála celkem solidně zahájení, pak však stačila chvilka nepozornosti a přišla o kvalitu. Její protivník ale hrál dosti naivně, takže ztratil 2 pěšce a pozice se vyrovnala. Protože ale Verča nenatahovala "vousy" od figurek, brzy pěšce odevzdala zpět a v koncovce už neměla šanci.

Pak si Verča s Milanem a Anežkou Vlkovou zahráli "UNO", zatímco Jirka splašeně běhal po hřišti a snažil se potkat s balónem.

V posledním sobotním kole svedl los proti sobě Milana a Jirku. Milan tradičně zahrál slabě zahájení a dostal se do prohrané pozice. Jirku ale "chytl rapl" a začal blicat, přičemž úplně ignoroval povinnost zapisovat tahy (tedy - zapisoval asi tak každý třetí...) a mnohdy držel svou figuru v ruce dřív, než Milan stihl stisknout hodiny. Výsledek byl zcela zákonitý - ztráta kvality, která přešla ve figuru míň. To už pochopil, že je zle a po tvářích se mu začaly koulet slzy jako hrachy, ale stejně pokračoval v bušení do hodin. Zpomalil až tehdy, když přemýšlel, zda se má vzdát hned, či udělat ještě 1 tah... Verča se střetla v přímém souboji s konkurentkou v boji o medaile. Po strašlivě zahraném zahájení se dostala do tak stísněné pozice, že skoro neměla čím tahat. Soupeřka jí však skočila na špek a přehlédla jedinou možnost protihry, kterou Verča v pozici měla, a přišla o kvalitu a pěšce. Verča sice naivně 2 pěšce vrátila, ale pak se jí podařilo dostat do vazby cizího jezdce, jehož nakonec zkonzumovala a po následné hrubce dala mat na základní řadě.

Po sobotě tedy byly Jirkovy šance na splnění cíle již jen více či méně teoretické, zatímco zbylí dva měli ještě vše ve svých rukách.

Milan s tátou odjeli a já s Verčou a Jirkou jsme šli na večeři. Děti si daly buchtičky se šodó (obě si šly ještě jednu či dvě přidat) a já šopský salát, obložený studený talíř a grilovanou krkovičku.

Potom jsem jim dovolil využít možnosti osvěžit se ve venkovním bazénu, ovšem s tím, aby si nenamáčely hlavu. (Hlavně jsem nechtěl, aby se potápěly, protože jsem neměl nejmenší chuť tam za nimi skákat a lovit je.) A co byste řekli? Jirka hned asi po 3 minutách vyskočil z vody a dopadl zpět tak, že zmizel pod hladinou. Sice se hned vynořil, takže já za ním nemusel, ale život mu zachránilo pouze to, že byl v tom bazénu... Cákání si po krátké pauze oba zopakovali ještě s říčanskými dětmi, přičemž jejich největší zábavou bylo vytvářet v kruhovém bazénu koordinovaným pohybem vír.

Když se všichni dostatečně vyřádili (i když oni to asi viděli jinak), vyhnal jsem je ven, aby se šli osprchovat a převléct. Potom jsem jim dal volnou zábavu v jídelně, kde spali říčanští kluci - Jirka samozřejmě blical, Verča hrála karty. V půl desáté jsem je zahnal na pokoje s tím, že v 10 je večerka. Jirka ji kupodivu dodržel, horší to ovšem bylo s holkama - v 10 ještě všechny neumyté pařily na mobilech. Paní Jiroušková, jež měla na starosti říčanské děti a které se špatně chodí do schodů, tedy rozdělila role - sama byla ta hodná a bude sledovat dění z bufetu, zato já ten zlý, což znamenalo, že každou čtvrthodinu jsem vyšel do 3. patra a holky seřval. V 11 se konečně Verča už snažila spát, ovšem 3 ostatní stále blbnuly na mobilech. To už jsem použil nejtěžší kalibr - pokud okamžitě nezalehnou, pošlu na ně paní Jirouškovou, která bude tak nasraná, že kvůli nim musela vyjít ta 3 patra, že je určitě vyháže z okna. To kupodivu zabralo.

V neděli byl nástup na rozcvičku v 7:45. Protože ale Verča nemohla dospat (či ji tlačila zem - nepochlubila se), šli jsme na ni dřív. To ovšem zhatilo plány paní Jirouškové, jež chtěla s námi vyhnat ven i své svěřence, protože když se po nás začala shánět, byli jsme už ve sprše - takže snad příště...

Po snídani (malý švédský stůl - a děti si překvapivě nedaly pudink! - na rozdíl ode mne) jsme šli na v pořadí 5. kolo. Milan, i přes sobotní ubezpečování tatínka, že má vše pod kontrolou, přišel k partii až 5 minut po začátku. Hrál s průměrným protivníkem a opět zahrál slabě zahájení. Když už měl o 2 pěšce míň, zdálo se být rozhodnuto. Soupeř se ale lekl nějaké chiméry a v pozici se 4 pěšci navíc remizoval věčným šachem, přestože výhru měl jasně před sebou. Jirka též dostal slabšího hráče z poslední třetiny startovní listiny a hned v zahájení získal figuru. Pak mu soupeř ještě nastavil dámu a o výsledku bylo rozhodnuto. Verča naopak vyfasovala jednoho z uchazečů o postup, který však v zahájení hrubě chyboval. Verča ale zcela bez přemýšlení prováděla svůj oblíbený plán, místo toho, aby zaútočila přímo na jeho krále. A podle "naučeného" (i když nevím, od koho) scénáře si udělala i dlouhou rošádu. Tu soupeř během pár tahů rozbil na cucky a po několika dalších tazích dal odhalenému králi mat.

Po tomto kole se děti bavily různě: Verča se zašila na dívčí pokoj, Jirka se snažil vypustit duši na hřišti (opravdu jsem nechápal, jak může být tak uhoněný, když se s míčem vůbec nepotká) a Milan se někam ztratil (asi do města s tátou).

Předposlední kolo mohlo hodně napovědět o šancích dětí na dosažení cílů. Milan se střetl s přímým konkurentem na postupové místo a odehrál rekordně dlouhou partii o 70 tazích. Jako obvykle hrál zahájení slabě, ale přežil ho celkem ve zdraví. Pak však po hrubce ztratil figuru a bylo zle. Soupeř mu za ni naštěstí postupně odevzdal 3 pěšce, takže naděje ještě žila. Když ale Milan přešel do koncovky 4p x J + 3p, zdálo se o výsledku rozhodnuto. Soupeř však zcela zapomněl, že v podobných koncovkách je nejsilnější figurou král a jal se Milanovy pěšce honit pouze jezdcem. Tři z nich sice ulovil, ale čtvrtý mu zákonitě utekl do dámy. Zbytek už Milan zvládl v pohodě, i když ze začátku správný plán docela hledal. Jirka hrál v podstatě o život se stejně silným protivníkem. Partie se hned od prvního tahu zvrhla v závod o to, komu na konci na hodinách zůstane více času. Zákonitě muselo dojít na hrubky. Jako první figuru nastavil Jirka a místo toho, aby zpomalil a začal přemýšlet, ještě zrychlil. Soupeři tak doslova vnutil ještě věž a na závěr si odkryl krále pod jednotahový mat. (Na hodinách však měl o 4 minuty více než na začátku...)

I partie Verči byla hodně důležitá - v případě úspěchu by měla medaili mezi děvčaty na dosah. Hrála se soupeřem Jirky z předchozího kola a dle svého neblahého zvyku si opět udělala dlouhou rošádu. Protivník postavení jejího krále samozřejmě rychle rozlouskl a schylovalo se ke katastrofě. K Verčinu štěstí ale přehlédl ztrátu kvality a pak ještě nastavil figuru. Veronika ale místo toho, aby zatoulaného jezdce sežrala, zahájila evakuaci svého krále na opačné křídlo. Přitom začala dělat zcela nesmyslné tahy, takže nebylo divu, že postupně nastavila věž a dámu. Králi se přitom utéct stejně nepovedlo a dostal mat v polovině cesty.

Po tomto kole se šlo na oběd - Milan s tátou do města, my do jídelny na svíčkovou. Poslal jsem Jirku s Veronikou napřed a sám jsem čekal, jak dopadne partie Milana. Když jsem se postavil na konec fronty, uslyšel jsem Jirkův řev a viděl jej, jak proti mně běží a mizí na záchodě. Už jsem toho (hlavně díky němu) zažil hodně, ale aby si někdo spálil ruku svíčkovou omáčkou, to jsem opravdu ještě neviděl (a ani o tom neslyšel)! Nařídil jsem mu, aby držel ruku 5 minut pod studenou vodou a šel opět do fronty. Po absolvované "vodoléčbě" byla ruka v relativním pořádku (až na pár flíčků). Po obědě (který si nechal přinést a při němž si ještě knedlík s omáčkou přidal - ostatně Verča si šla přidat též) už ruka vypadala normálně.

Před závěrečným kolem byl Milan na posledním postupovém místě a k jistotě postupu potřeboval uhrát minimálně remízu. Jirka s Verčou naopak museli vyhrát, aby odvrátili katastrofu (Verče by to dokonce při velké shodě okolností mohlo stačit i na 3. místo mezi děvčaty).

Milana však čekal adept na medaili, který k jejímu zisku musel vyhrát. Po katastrofálně zahraném zahájení stál strašně. Soupeř ale nepokračoval dosti důrazně a pozice se téměř vyrovnala. Pak se ale Milan splašil a zahájil neopodstatněný útok, jímž si pouze oslabil postavení vlastního krále, což jej po pár tazích stálo život. Jirka dostal hráče ze spodní poloviny startovní listiny a čekal jsem lehkou výhru. Zahájení však odehrál hrozně a jedině díky tomu, že protivník hrál stejně, byla pozice stále přibližně vyrovnaná. Pak ale soupeř "vymyslel" kombinaci, na jejímž konci zůstala Jirkovi figura navíc. I nadále hrál sice špatně, ale nakonec přece jen doklopýtal do vyhrané koncovky, v níž se protihráč vzdal. Nejlehčí práci měla Verča - vyfasovala totiž posledního hráče startovního pole. Ve 4. tahu sice zahrála špatně, ovšem pohrozila obdobou dětského matu. Soupeř si toho nevšiml a v 5. tahu jej proto dostal.

Po odehrání partií Milan odjel domů a nepočkal ani na vyhlášení výsledků (s čímž samozřejmě nesouhlasím, protože ta hodinka do vyhlášení výsledků už nikomu život nezkrátí a navíc se jedná o vyjádření úcty ke všem soupeřům - potlesk si přece zaslouží i ten poslední) a my ostatní si přenesli věci do auta. Přitom jsem zjistil, že Verča někde ztratila peněženku, již jsem už jednou předtím našel ležet bez dozoru - no, za blbost se holt platí. Po vyhlášení výsledků (drobnou cenu dostal každý, kdo se ho dočkal) jsme odjeli domů, kam jsme v podvečer dorazili už bez nějakých zvláštních příhod.

A jak turnaj vlastně dopadl? Řekl bych, že všichni 3 dopadli podle své aktuální výkonnosti, ale k úspěchu (a splnění cíle) každému z nich chyběla pověstná půlka: Milan obsadil 9. místo, tj. je prvním náhradníkem na Mistrovství Čech - půlka navíc by jej posunula na 8. příčku. Jirka se umístil na 15. příčce - půlka navíc by jej zařadila hned za Milana na 10. místo. Verča skončila 28. a 4. mezi děvčaty - půlka navíc by jí dala medaili mezi děvčaty a celkově 22. místo. To, že nešlo ani o propadák, ale ani o velký úspěch, dokumentují i hodnoty výkonu ve srovnání s vlastním ratingem:

Milan: rating 1219, výkon 1211

Jirka: rating 1129, výkon 1134

Verča: rating 1045, výkon 1068.

Vezmu-li však v úvahu, že ani jeden z nich doma netrénuje (a Milan navíc skoro ani nechodí na skupinové tréninky), jde vlastně o zázračný výsledek...

A na konec ještě slíbené tabulky s jednotlivými výsledky:

Pešta Milan, rating 1219

Kolo	Soupeř	Rating	Výsledek
1	Boldy Adrian	1074	1
2	Sehnoutka Vojtěch	1100	0
3	Král Vojtěch	1078	1
4	Matoušek Jiří	1129	1
5	Stejný Michal	1101	0,5
6	Chlebovský Matyáš	1250	1
7	Sedmihradský Tomáš	1343	0

Matoušek Jiří, rating 1129

Kolo	Soupeř	Rating	Výsledek
1	Engelthalerová Šárka	1000	0
2	Fajmon Herbert	1061	1
3	Gott Adam	1023	1
4	Pešta Milan	1219	0
5	Zelenka Lukáš	1075	1
6	Křivánek Dalibor	1115	0
7	Krajíček Matthew	1096	1

Žoudlíková Veronika, rating 1045

Kolo	Soupeř	Rating	Výsledek
1	Kohm Patrik	1217	0
2	Čížek Petr	1100	1
3	Mehes Lukáš	1117	0
4	Kupčíková Nela	1100	1
5	Slánský Jáchym	1218	0
6	Zelenka Lukáš	1075	0
7	Šťastný Tung	1000	1

Jiří Kotzot