MČR školních družstev
Ve dnech 19.-20.06.2018 se již potřetí ve Zlíně konalo Mistrovství ČR školních družstev. Hrálo se v kategoriích 1.-5. třída ZŠ, 6.-9. třída ZŠ a střední školy. Po výborném výkonu na KP v Neratovicích si v nejmladší kategorii vybojovalo postup družstvo ZŠ Sázava. Účast na turnaji jsem začal připravovat dostatečně brzy a kupodivu všechny děti, které jsem měl v hledáčku do sestavy, se akce mohly a chtěly zúčastnit (asi pomohlo to, že se tím na 3 dny "ulily" ze školy).
V pondělí 18.06. jsme tedy vyrazili vlakem v sestavě Jirka Matoušek, Evička Panušková, Verča Žoudlíková a Kuba Novák (Milan Pešta se k nám podle plánu přidal večer přímo ve Zlíně, protože jej tam dovezl autem tatínek, který měl zrovna služební cestu na Moravu). V Sázavě jsme se do vlaku málem nevešli, neboť byl zaplněn dětmi z různých školních výletů. Ty 2 zastávky do Ledečka jsme však přečkali bez nějaké újmy a vlak do Kolína byl již poloprázdný. Po cestě se děcka bavila "pařením" na mobilech a hrou v karty (kvarteto a prší). Ale i tak se začala projevovat jejich nátura. Myslím, že ty, kteří děti znají, nepřekvapí, že mnou nejpoužívanější větou (již jsem během tří dnů použil nejméně 80x za den) byla: "Jirko, neřvi!" A jen o něco málo méně frekventovaná byla: "Prosím tě, sedni si a mlč!" (Samozřejmě na adresu Jirky, ale tady mu již konkurovala i Verča!) V Kolíně jsme v klidu stihli rychlík "Slovácký expres" a nasedli do něj. Museli jsme však projít 2 vagóny, než jsme našli ten, do kterého jsme měli místenky. Tam nás ale čekalo překvapení - měli jsme místenky č. 41-46, ale sedadlo č. 42 ve vagóně vůbec nebylo! Průvodčí to vysvětlil tím, že se jim plánovaný vagón s kupé rozbil a museli jej vyměnit za jiný. A sedadlo č. 42 (společně s třemi dalšími) chybí proto, že na jejich místě byla zřízena polička na odkládání zavazadel! Protože ale Milan s námi nebyl, nemusel nikdo stát. Děcka pokračovala v "blbnutí" na mobilech a hraní karet (Jirka dokonce lákal ostatní na šachy), ale délka cesty se již začala projevovat, takže já už kromě výše uvedených vět neříkal téměř nic jiného. Ke všemu ještě vlak z neznámých důvodů nabral postupně 25 minut zpoždění... Do Otrokovic jsme však přece jen dorazili bez újmy na zdraví a majetku (jen Verča nějakým záhadným způsobem ztratila klips na sáček s jídlem - nikde v okruhu 3 metrů kolem jejího sedadla jsme jej nenašli!). Přípoj nám sice ujel, ale naštěstí mezi Otrokovicemi a Zlínem je vlakové spojení docela husté, takže čekat jsme téměř nemuseli.
Po příjezdu jsme celkem bez potíží našli Knihovnu Univerzity Tomáše Bati, kde probíhala prezence s rozdáváním stravenek a následně vyrazili ubytovat se v hotelu. Nezklamali Jirka a Verča, kteří se během pětiminutové cesty stihli aspoň 20x zeptat, jak je to ještě daleko. Největší úspěch měla moje odpověď: "7 kilometrů!" To jim minimálně na minutu vyrazilo dech a mně nejméně o den prodloužilo život!
V hotelu (který byl jen na druhé straně náměstí) na nás čekal jeden dvoulůžkový pokoj a jedno "apartmá" se dvěma dvoulůžkovými pokoji a společnou koupelnou. Naštěstí pokoj i apartmá byly hned vedle sebe, takže na ten samostatný jsem "šoupl" holky a s kluky se nastěhoval vedle (Jirka byl s Kubou a ke mně se měl nastěhovat Milan, až dorazí). Jen tak mezi dveřmi jsem zaslechl Verču a Evku, jak do telefonu hlásily (asi maminkám): "Luxus!" Do toho to sice mělo daleko, ale solidní tříhvězdičkový pokoj to byl...
Když jsme se ubytovali, šli jsme na večeři. Tam mne čekalo další překvapení - Kuba prý je vegetarián! (Ale, jak se ukázalo následně, nějaký "vybíravý" - vysvětlím později.) Z večeře tedy snědl jen rýži a pečené kuřecí stehno nechal (naštěstí se dal ukecat a rýži nejedl suchou, jak původně chtěl, ale smíchal si ji s vypečenou šťávou z kuřete - avšak pouze potom, když jsem mu vysvětlil, že k vaření se stejně používá jen rostlinný olej). Po večeři jsme si udělali malou procházku po náměstí TGM, které je v podstatě širokým a dlouhým pásem zeleně s trávníky, stromy a keři. Pak jsem dětem dal volno na pokoji (bylo už téměř 8 hodin večer) s tím, že v 9 hodin se musí jít osprchovat, vyčistit zuby a převléct do pyžama. Pak se ještě můžou bavit či něco hrát, ale v 10 bude zhasnuto a vypnutá televize.
Já šel prozkoumat okolí náměstí, zda nenajdu někde blízko hospodu - snaha však vyšla naprázdno! Všechny provozovny totiž zavíraly z neznámých důvodů v 17-18 hodin. Přitom se konečně objevil i Milan s tatínkem. Milana jsem "nakrmil" pomocí stravenky. Protože tatínek se ubytoval ve stejném hotelu, rozhodl se přespat u něj s tím, že druhý den se přestěhuje ke mně. Večer ale strávil s dětmi, které jsem naučil hrát novou karetní hru - Krávy. Po počáteční nedůvěře si nakonec získala oblibu a děti ji později hrály i další dny. Při kontrole v 10 hodin byly děti již vzorně v postelích. Holky za chvíli usnuly, ale kluky jsem musel napomínat ještě v 11.
V úterý jsem před rozcvičkou stanovil sraz na chodbě před pokoji na 06:55 (nebo na 07:00 na trávníku uprostřed náměstí TGM). Bál jsem se, že je budu muset tahat z postelí, ale všechny děti byly vzorně nastoupené ještě o něco dříve. Rozcvičku jsem moc neprotahoval, protože jsem zjistil příšerné věci - normálně se předklonit dokáže jen Evka (a s trochou snahy Verča), kluci mají všichni snad o půl metru kratší zádové svaly nebo šlachy na dolních končetinách (Milan si dokonce nedosáhne ani pod kolena!). Otáčení trupem je nepřekonatelná překážka pro Kubu, točit rukama v loktech střídavě na obě strany nedokáže Jirka. Kačáky a žabáky dokázala předvést vzorně opět jen Evka, o ostatních je lépe asi nemluvit (Jirka např. místo kačáků lezl po čtyřech a Milan snad ze dřepu ani nedokáže vyskočit). Jsem sice jen šachový trenér, ale i tak si troufám tvrdit, že fyzická kondice dětí je katastrofální! Doporučuji proto rodičům, aby se jí začali u svých dětí co nejdříve intenzívně zabývat! Šachy totiž nejsou jen o hlavě, ale i o výdrži, která se jednoznačně odvíjí od fyzičky!
Po sprše, čištění zubů a převlékání (vše jen u některých, ale zuby si prý čistili všichni) jsme šli na snídani. Byl párek s rohlíkem a opět někteří nezklamali - Kuba snědl jen rohlík, i když jsem mu dokazoval, že párek žádné maso neobsahuje, protože se skládá jen ze sóji, umělého barviva a jedlého papíru, takže jej vegetariáni jíst můžou.
Na zahájení jsme dorazili včas a po nezbytném úvodu začala vlastní soutěž. Hrálo se tempem 2 x 20 minut na partii s přídavkem 5 sekund za každý provedený tah, v úterý 5 kol, ve středu 4. Jako hlavní hodnocení se používaly partiové body (pro laiky: je to vlastně skóre), takže důležitý byl každý půlbodík. Děti jsem se snažil pravidelně střídat, s výjimkou Milana, který je výkonností přece jen o trochu výše a ostatní tak "chránil" před nejsilnějšími hráči soupeře. Nebudu zde popisovat průběh jednotlivých zápasů, který zájemci mohou najít v přehledných tabulkách na konci článku. Raději se stručně zmíním o výkonech jednotlivců, který také shrnu až na konci.
V úterý se nejvíce dařilo Milanovi - z 5 partií nabral 3 body a při svém ratingu 1249 dosáhl výkonu 1262. I tak se ale projevila jedna jeho podstatná slabina - vůbec neumí hrát koncovky a nechápe, o co v nich jde. Na to se musí se svým trenérem rozhodně zaměřit, obzvláště pak na koncovky věžové!
Kritiku ještě snese Kuba, jenž ze 4 partií uhrál 2 body. Měl sice jen opravdu slabé soupeře, ale aspoň udržel 50% (podle svého ratingu by měl však mít nejméně o půl bodu až bod více). Hrál strašně zbrkle a obě partie prohrál po hrubých chybách, kdy si nechal buď jednotahově sebrat figuru, nebo dokonce dát obdobu dětského matu!
Ostatní jednoduše řečeno zklamali: Verča ze 4 partií uhrála jen 1 bod, Jirka a Evička dokonce "dopadli" s nulou (Jirka ze 4, Evka ze 3 partií). Příčiny byly různé, u někoho se mi je ani nepovedlo odhalit - Verča zbytečně "dělala haura" a nedodržovala 5 kroků při volbě tahu, Jirka hrál zcela bez přemýšlení a i když se nějakou náhodou dostal do vyhrané pozice, vše zkazil nastavováním figur na napadená pole. U Evky zapracovalo neznámo co - snad její fyzický stav (děvče se nám mění v dívku), nebo roztěkanost (poprvé na vícedenním turnaji bez rodičů) či jen zbrklost (koneckonců prohrála vždy tím, že soupeři "nacpala do chřtánu" nějakou figuru, nebo dokonce dvě).
Když děti dohrály jednotlivá kola, měly (vzhledem k tomu, jak hrozně rychlým tempem hrály) spoustu času do začátku toho dalšího. Bylo opravdu těžké je nějak udržet v klidu, takže jsem jim povolil hrát si s fontánou mezi Kongresovým centrem (ve kterém se hrálo) a Knihovnou UTB. Fontána se skládala z asi 21 trysek, z nichž s proměnlivou intenzitou stříkala voda. První nápad Kuby, že se bude snažit ucpat trysku botou, jsem rázně zatrhl a nařídil, že se tam může jen bosky (a bez ponožek - to bylo upřesnění pro Jirku). Pak již přestávky probíhaly v celkem poklidném rytmu (ovšem s přihlédnutím k nutnosti používat věty, uvedené v úvodu článku). Přesto však došlo k tomu, že vzhledem k mé nezbytné přítomnosti při zápase (kde kapitán má nezastupitelné povinnosti - např. při řešení nabídek remízy, ale hlavně stvrzování a podepisování zápisu o utkání, což se logicky děje až po odehrání poslední partie) se Jirka dokázal zmáčet od prsou až k patě! (Napadá mne jediný způsob, jak to dokázal - prostě se rozkročil nad tryskou a čekal na její plný výkon). Následně jsem jej "za trest" (ale i kvůli předchozí hře) nechal v družstvu "stát" a nařídil, ať sedí a uschne. Když se přišel ukázat, že je suchý, dal jsem mu opět volnost pohybu. Za necelých 10 minut jsem jej však znovu přisthl na fontáně ve zmáčeném stavu, jako před půl hodinou... (Co dodat?)
Po odehrání 5 kol se šlo na oběd. A opět začaly šarády, ke kterým se přidal ještě i Milan, jenž mi sdělil, že nejí vepřové (z důvodů, které naopak nesdělil). K obědu totiž byl kuřecí vývar s nudlemi a vepřová pečeně se smetanovou omáčkou (v podstatě "ošizená" svíčková). Jednu potíž se podařilo vyřešit - Jirka si s Milanem vyměnili polévku za druhé jídlo. Problém se ukázal při jídle - Milan si v pohodě s oběma polévkami poradil, zato Jirka nesnědl ani svou porci! K nesmyslnému a pro mne nepochopitelnému trendu se nečekaně přidaly i holky, které obě nechaly maso (a nesnědly ani všechny knedlíky). Korunu všemu nasadil Kuba, jenž nesnědl nic a spokojil se s rohlíkem od snídaně - celkem začínám chápat jeho fyzickou kondici (s tím by se ale mělo něco dělat - rozhodně to není v pořádku! Nejsem sice výživový poradce, avšak jeho fyzička mluví dosti jasně - ostatně i jako u ostatních kluků).
Pak bylo volno na odpolední program. Pořadatelé připravili 4 akce, kterými byly: koupání v bazénu, návštěva ZOO Lešná, prohlídka "Baťova mrakodrapu" a simultánka proti šachovému mezinárodnímu mistrovi. "Nečekaně" si děti nedokázaly vybrat jednotně (což, vzhledem k tomu, že jsem "na hlídání" byl sám, bylo nutností). Bazén padl proto, že ne všichni měli plavky (a hlídat holky na plavečáku a kluky venku jsem při nejlepší vůli nemohl - já plavky pro jistotu měl), ZOO padlo vzhledem k tomu, že dopravu si museli účastníci zajistit sami (a kapesné některých dětí se vstupným nepočítalo - to jsem jim ovšem sdělil tak, že auto nemáme a nemíním hledat spojení trolejbusem atd.). Zbyla tak jen návštěva mrakodrapu a simultánka. Šli jsme tedy na mrakodrap a musím říct, že i ty děti, které nechtěly (např. Evička tvrdila, že má závratě z výšek), byly nakonec nadšené! Poslechli jsme si něco málo o historii mrakodrapu, kterou v hodně zkrácené verzi uvádím v závorce:
(Firma Baťa vzhledem k velkému rozšiřování závodu potřebovala nové ústředí pro řídící pracovníky. Původně byly navrženy 3 budovy, jež by byly vzájemně spojeny chodbami. Architekt Vladimír Karfík (jenž byl ovlivněn svým pobytem v USA) však navrhl řešení, při němž by byly všechny 3 budovy postaveny jakoby na sebe. (Jeho fotografie je vystavena v muzeu firmy, které jsme též navšívili, a mnoho návštěvníků si jej vzhledem k vnější podobě plete s Albertem Einsteinem!) Tehdejší majitel firmy Jan Antonín Baťa se pro tuto myšlenku nadchnul, takže byla nakonec realizována. Budova má 17 pater a v době dokončení stavby byla druhou nejvyšší budovou v Evropě (a nejvyšší budovou ve střední Evropě). Průvodce nás nechal hádat její výšku a opět exceloval Jirka, který se přihlásil jako první a vyřkl výšku 2000 metrů - poznamenávám, že i v současnosti nejvyšší budovy na světě nepřevyšují o moc 1000 metrů. Já jsem typoval 85 metrů (17 x 5 = 85), ale správná hodnota je 77,5 metru (ta nejvyšší patra jsou asi nižší, nebo ta spodní jsou v podzemí - jak jsem totiž následně zjistil, výtah začíná číslem 2). K dalším zajímavostem patří to, že budova byla klimatizována (což není obvyklé dokonce ani dnes) a strojní zařízení k tomu jsme mohli v muzeu shlédnout. Nejvíce však děti zaujala kancelář ředitele, která se nacházela v pojízdném výtahu. To je celkem známý fakt, o němž ale koluje zcela nepravdivá legenda - Baťa prý výtah používal k tomu, že nenápadně jezdil mezi patry a po otevření dveří kontroloval, zda jeho podřízení pilně pracují. To je absolutně nemožné, neboť celá stavba byla dokončena v roce 1938 a Jan Antonín Baťa vzhledem ke svému postoji k Německu byl donucen emigrovat z Československa ještě před jejím zprovozněním. Kancelář byla určena hlavně k ohromení obchodních klientů a byla na svou dobu neuvěřitelně dobře vybavena: byly v ní např. nejen telefony (tehdy) nejlepší evropské firmy Siemens (napojené tak, že se dráty nepřetrhly), ale i fukční umyvadlo! (Nádrž s čistou vodou je totiž umístěna na stropu výtahu a na odpadní vodu pod ním.))
Na střešní terase jsme si prohlédli Zlín, na nějž je velmi pěkný výhled. Já osobně si myslel, že Zlín je na rovině, ale zjistil jsem, že tomu tak není, a jde o opravdu pěkné, prostorově členité město (pár fotek najdete na našem Facebooku - ostatně jako i z ostatního dění na turnaji). Dětem se sice výhled líbil, ale zas ne tak moc. Více je zaujal malý bazének, naplněný vodou. A (pro mne opravdu překvapivě) se Jirka zeptal, zda si v něm můžou namočit ruce (snad zafungovaly mé reakce na jeho dopolední "cáchání")! To jsem jim samozřejmě povolil, a přitom mne (též mile) překvapila reakce paní učitelky, která vedla tým z Hradce Králové - vysoce totiž ocenila disciplínu dětí. (Mimochodem, večer předtím jsme se po 23. hodině setkali v recepci hotelu, kde jsme oba bydleli, při doplňování vypocených tekutin - k dispozici byl však jen námi oběma nepříliš preferovaný plechovkový "Gambáč-desítka"). Vysvětli jsem jí proto, co se odehrálo dopoledne, takže jsme se shodli na tom, že přísnost na chudý lid je nezbytná a ti lumpové si tak hodné vedoucí, jako jsme my, ani nezaslouží!
Po prohlídce mrakodrapu se holky a Kuba přemístili na pokoj (pravděpodobně proto, aby mohli nesmyslně mlátit do displejů mobilních telefonů) a Milana s Jirkou jsem doprovodil na simultánku. Tam jsem jim zařídil místo ve "frontě čekatelů" a odebral se do nečekaně objevené nedaleké indicko-nepálské restaurace, z jejíchž oken jsem viděl na prostor simulánky (ta se, mimochodem, odehrávala venku hned vedle nám již známé fontány). Stihl jsem "2 na stojáka" a "mazal" zpět. Hrál jen Jirka, protože Milan nevydržel čekat ve frontě a šel k holkám a Kubovi. Jirka stál na šachovnici již dosti podezřele, takže jsem mu nakázal, aby přišel za námi na hotel. Tam jsem našel všechna děcka zabraná do Krav - fakt jsem netušil, že je to může tak zaujmout! (Na druhou stranu, pravidla jsou jednoduchá a velkou roli hraje náhoda, takže vyhrát může kdokoli.) Když dorazil i Jirka, šli jsme na večeři.
K večeři bylo rizoto, o němž všichni prohlašovali, že ho mají rádi. Ale to by nebyly "moje" děti, aby nenastaly problémy: Na Jirku bylo rizoto moc slané a Verče se nelíbilo, že v něm je hrášek a má jinou chuť než ve škole, takže oba se v něm jen ponimrali a skoro všechno nechali. Naopak hodně toho snědl Kuba i Milan (kterým jsem prozíravě neprozradil, že v něm je vepřové maso! - Tady máme ukázku "výběrového" vegetariánství i "nejezení" vepřového).
Po večeři jsme šli na procházku, tentokrát na opačnou stranu, než den předtím - a udělali jsme dobře! Narazili jsme na pěkně upravený park se spoustou dětských herních prvků, na kterých se všichni mohli vyřádit (nejvíce si to užívali Milan, který lezl až na vrchol lanové pyramidy, a Evka, jež neustále předváděla akrobatické prvky na hrazdě a lanech). Zapojil se dokonce i Jirka, který se snažil napodobit Kubu a stoupnout si na hodně vratkou houpačku. Povedlo se mu však jen napodobit Verču, jež z ní při podobném pokusu rychle spadla, přičemž si přivodil (podle něj) smrtelný úraz - odřel se při pádu o kamínky natolik, že mu na koleně a lokti dokonce zrůžověla kůže. Protože jsem odmítl volat záchranku a poslal ho si koleno a loket opláchnout vodou, sportování jej přešlo a raději se dal do řešení diagramů z šachové cvičebnice. Kolem osmé hodiny jsme se vydali směrem k hotelu, ale protože děti chtěly zahnat žízeň (a já také!), stavili jsme se v indicko-nepálské restauraci. Děcka si objednala limči, já pivko. Pro zkrácení dlouhé chvíle jsem proti nim hrál simultánku na 3 šachovnicích (na nichž se všichni postupně sřídali). V 9 jsem je poslal na pokoj s tím, že si je za hodinu přijdu zkontrolovat. Milan se přitom dohodl s Kubou, že si prohodí místa, takže u mne spal Kuba. Při kontrole byli všichni v postelích a bylo zhasnuto (asi zabrala večerní "terapie" na atrakcích), jen Kuba čekal na mne - potřeboval však jen popřát dobrou noc a za chvíli také spal.
Ve středu jsem stanovil sraz na rozcvičku na 07:30. Holky nemohly dospat a dokonce si stihly i zabalit věci do tašek. Jirku jsem musel probudit už v 7, neboť mi volala jeho maminka, že mu nefunguje mobil (měl ho už od předchozího dne vybitý a vůbec mu nescházel). Přitom vstal i Milan, jen Kubu jsem na rozcvičku skoro nemohl vzbudit. Rozcvička proběhla stejně jako v úterý, včetně "mrzáckých" předklonů, kačáků a žabáků. Pak následovala sprcha, čištění zubů a hlavně balení (museli jsme totiž vyklidit pokoje). Přitom se projevila neuvěřitelná nepořádnost Kuby - když mi hlásil, že už má vše sbaleno, našel jsem v koupelně na podlaze jeho kraťasy a triko a v pokoji ještě nějaké svršky. Podařilo se mi domluvit, že tašky necháme pod stolem v prádelně hotelu, abychom se s nimi nemuseli celý den vláčet. Ale to by nebyl Jirka, aby se nemusel vracet - zapomněl (ostatně stejně jako v úterý) své léky, které má brát po snídani. Poslal jsem jej tedy tryskem pro ně a po necelých 20 minutách opravdu přiběhl (po trase, kterou, jak jsem již řekl, jsme normálně ušli za minut 5).
Následovala snídaně (obložený talíř se šunkou a sýrem), při níž mne již ani nepřekvapilo, že Milan šunku nejí (a Jirka sýr). To se vyřešilo výměnou. Pak ale došlo na Kubu, který odmítl jak šunku, tak i sýr a zůstal u suchého rohlíku - to už rozhodně není v pořádku... Pak jsme se přesunuli do hrací místnosti k dalším kolům. Tentokrát se nedařilo Milanovi - ze 4 partií uhrál jen 1 bod a kromě slabé znalosti věžových koncovek se ukázala i další slabina: vůbec neumí hrát zahájení jež používá! Vyhrává pomocí přírodního kombinačního talentu, ale domácí příprava (resp. trénink na schůzkách) dostávají na frak... Naopak zazářila Verča - ze 3 partií získala všechny 3 body! Pomohlo jí k tomu sice nehorázné štěstí, ale historie se na to ptát nebude. Probrala se i Evička, jež ze 4 partií nashromáždila 2,5 bodu. A minimální denní normu v podobě 50% splnili i Jirka (1,5 ze 3) a Kuba (1 ze 2). Celkové hodnocení s tabulkami najdete na konci článku.
Ani ve středu jsem se mezi koly nenudil, a to i přesto, že jsem dětem rázně zakázal přiblížit se k fontáně na méně než 2 metry. K Jirkovi, který z ničeho nic začal chodit na záchod každou půlhodinu (a to mu vydrželo celý den, včetně cesty vlakem až do Sázavy!) a jemuž jsem několikrát našel zapomenutou kšiltovku, se přidali i ostatní - Kuba si v tašce v hotelu zapomněl peněženku, takže se také proběhl. Přitom vyzvedl nejen peněženku a knihu, již zapomněla Verča pod polštářem na pokoji, ale z neznámého důvodu si přinesl i zakázaný mobil! Nejlépe si vedla Evka, kterou pravděpodobně do nálady dostalo to, že se konečně bodově "chytla", protože i jinak celkem hodný Milan si začal vymýšlet a zbytečně utrácet kapesné, které pro něj u mne uložil jeho tatínek. Ale nakonec jsme dopoledne přežili a šli na oběd.
K obědu byl řízek, a stal se zázrak! Vegetarián i odpůrce vepřového se "přemohli" a snědli vše (včetně nejmenších kousků brambor)! Vím, že psychologové říkají, že nemáme děti nutit jíst to, co nechtějí, protože tělo si nakonec samo řekne o to, co potřebuje. Ale na druhou stranu pár pořádných facek od táty mne z nechutenství dovedlo vyléčit rychleji a spolehlivěji!
Po obědě jsme si došli na hotel pro bagáž a šli na vyhlášení výsledků. A opět by to byla velká nuda, kdyby vše proběhlo v klidu - Verča totiž zjistila, že si vzala jen batůžek a velkou tašku s věcmi nechala v prádelně pod stolem (samozřejmě následoval její zrychlený přesun na hotel a zpět). Po zakončení turnaje jsme přešli na nádraží, kde jsme po chvilce nasedli na lokálku do Otrokovic. Při 18timinutové jízdě stihl Jirka 2x navštívit toaletu...
V Otrokovicích jsme si museli chvilku počkat na "Slovácký expres" a opět jsem se nenudil - určitě už víte, které věty byly mými nejfrekventovanějšími. A tentokrát "perlil" nejen Jirka, ale i Verča - několikrát jsem jim musel říct přesnou dobu odjezdu vlaku a i přesto, že na zdi visely obrovské hodiny, se co dvě minuty neustále ptali, jak dlouho budeme ještě čekat (možná budu muset doporučit paní učitelce, aby s nimi znovu probrala určování a počítání času!). Přitom se Jirka vrhl na utrácení kapesného (asi se mu zdálo, že by domů přivezl moc peněz zpět) a koupil si lahev limonády a nějaké chipsy (či co). Navíc si ještě došel do bufetu naplnit další 2 flašky vodou (ostatně i jako Verča - ta ovšem proto, že jí už žádné kapesné nezbylo). Když si flašky dával do batohu, ukázalo se, že tam má nejen tu koupenou limču, ale také ještě čtvrtou lahev se šťávou (nebo čajem)! Na závěr vše vyšperkoval požadavkem na to, že si půjde do nádražního stánku koupit nějakou knížku. To jsem mu samozřejmě zarazil, ale ještě asi pětkrát se ptal, proč si nesmí knížku koupit (po mých odpovědích se sice vždycky "nafoukl", ale uražení mu bohužel dlouho nevydrželo a za chvíli otravoval znovu).
Zachránil mne příjezd rychlíku. Tentokrát jsme vagón našli hned a dokonce i kupé se šesti sedadly bylo pro nás připravené. Prvotní euforie však vymizela ani ne za půl minuty, když jsem zjistil, že se jedná v podstatě o tentýž vagón, kterým jsem jezdil před 40 lety na vysokou z Olomouce do Prahy a zpět (vyměněné byly pouze sedačky). To znamenalo nefukční klimatizaci, chrčící ampliony se zprávami o zastávkách, dveře a okna, jež se nedají napřed otevřít a pak naopak zavřít. V tropických vedrech byla tedy cesta z Otrokovic do Kolína předurčena státi se naším očistcem. Do toho ještě neustálé návštěvy toalety vyvítekoho a o zážitek jsem měl vystaráno. Málokdy v těchto článcích hodnotím nějaké instituce, ale zde udělám výjimku: Jsme přesvědčen, že České dráhy a Česká pošta si opravdu zaslouží označení Czech Šmejd a tato nálepka by měla být povinně nalepena na každém vagónu, nádraží a poště...
Ale zpět k cestě. Zpočátku děcka vydržela blbnout na mobilech. Když už je to přestalo bavit, začali jsme hrát Krávy - to je docela bavilo, ale našel se přece jen háček: Jirka nepochopitelným způsobem ztrácel karty (při hře totiž každý hráč obdrží na začátku 10 karet a během jednoho kola se zbaví právě jedné. Z jakéhosi důvodu se však dvakrát stalo, že všichni měli např. po 5 kolech v ruce 5 karet, jen Jirka pouze 3. Takže k nějakému konci jsme se dobrali až na třetí pokus. To děti tak vyčerpalo, že se raději vrátily k mobilům a Jirka začal natruc řešit diagramy z šachové cvičebnice. Nudil se pouze Milan - půjčil jsem mu tedy sbírku diagramů s kombinacemi starých mistrů, takže do Kolína jsme nakonec dorazili všichni celí.
Tam jsme přestoupili na lokálku a vzhledem k únavě se (až na mé vynucené odpovědi typu A a B) nic zvláštního nestalo (v normu již vešly návštěvy toalety Lorda vyvítekoho). V Ledečku nás opustil Milan a se zbytkem jsme museli čekat (cca 15 minut) na zpožděný přípoj. Tady už to fakt bylo na prášky: "A kdy to pojede?", "A proč to nejede?", "Můžem si hrát na honěnou na kolejích?", "Tak aspoň na silnici?" atd. Nakonec všechny zklidnily kvízové šachové otázky. Největší úspěch měla "Kolik různých tahů může učinit na prázdné šachovnici dáma z pole d4?" U ní už vydržely děti "hádat" (ne řešit) až do příjezdu vlaku. Jako kuriozitu uvedu udpověď 75 (Jistě uhodnete, čí byla - kdo si není jistý, ať se podívá na odpovědi o výšce Baťova mrakodrapu.)
V Sázavě jsem děti předal čekajícím rodičům a po 3 dnech si konečně v klidu zašel na pivo, aniž bych musel neustále postávat u okna a sledovat, zda někdo někam nemizí...
A nyní slibovaný souhrn výsledků:
V naší kategorii startovalo celkem 30 družstev, dětem jsem dal minimální úkol neskončit poslední a hodně "našponovaný" umístit se nepříliš daleko za polovinou startovního pole, přičemž podle průměrného ratingu družstva jsme byli nasazeni jako č. 24. Družstvo potvrdilo nasazení a skončilo mezi oběma cíli na 25. místě. V následující tabulce je přehledný souhrn výsledků s umístěním družstva po daném kole:
|
25. ZŠ Sázava (Ø Elo: 1082) |
|||||||||||||||
| Č. | Jméno | Elo | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | Body | % | Ø Elo soupeřů | Výkon |
| 1 | Pešta Milan | 1249 | 0 | 0 | 1 | 1 | 1 | 0 | 0 | 1 | 0 | 4 | 44,4 | 1267 | 1139 |
| 2 | Matoušek Jiří | 1032 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1 | ½ | 0 | 1,5 | 21,4 | 1140 | 885 | ||
| 3 | Panušková Eva | 1058 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1 | ½ | 1 | 2,5 | 35,7 | 1070 | 968 | ||
| 4 | Žoudlíková Veronika | 1010 | 1 | 0 | 0 | 0 | 1 | 1 | 1 | 4 | 57,1 | 1046 | 1074 | ||
| 5 | Novák Jakub | 1061 | 0 | 1 | 1 | 0 | 0 | 1 | 3 | 50,0 | 1000 | 1000 | |||
| Umístění | 24 | 28 | 28 | 28 | 29 | 30 | 28 | 26 | 25 | ||||||
Nyní následují tabulky s přehledy o jednotlivých hráčích. Z nich vyplývá, že nad svůj aktuální rating hrála jen Verča a spokojen jsem mohl být i s Milanem a Kubou:
|
Pešta Milan Elo: 1249 Výkon: 1139 |
|||||
| Kolo | Soupeř | Elo | Body | Výsl. | Šach. |
| 1 | Day Tobiáš | 1361 | 6,5 | 0 | 1 |
| 2 | Vávra Jan | 1600 | 3,5 | 0 | 1 |
| 3 | Petrík Jozef | 1036 | 2 | 1 | 1 |
| 4 | David Ondřej | 1185 | 3 | 1 | 1 |
| 5 | Král Jiří | 1000 | 2,5 | 1 | 1 |
| 6 | Sichrovský Filip | 1287 | 4,5 | 0 | 1 |
| 7 | Šafář Václav | 1391 | 7 | 0 | 1 |
| 8 | Kůs Daniel | 1000 | 1 | 1 | 1 |
| 9 | Pražák Daniel | 1541 | 5 | 0 | 1 |
|
Matoušek Jiří Elo: 1032 Výkon: 885 |
|||||
| Kolo | Soupeř | Elo | Body | Výsl. | Šach. |
| 1 | Souček Jan | 1444 | 8 | 0 | 2 |
| 2 | Procházka Rostislav | 1000 | 4 | 0 | 2 |
| 4 | Vondra Aleš | 1000 | 4,5 | 0 | 2 |
| 5 | Nechvátalová Eva | 1047 | 5 | 0 | 2 |
| 7 | Bouška Petr | 1004 | 0 | 1 | 2 |
| 8 | Höflerová Michaela | 1143 | 4 | ½ | 2 |
| 9 | Švejda Karel | 1343 | 8 | 0 | 2 |
|
Panušková Eva Elo: 1058 Výkon: 968 |
|||||
| Kolo | Soupeř | Elo | Body | Výsl. | Šach. |
| 1 | Melnikov Ivan | 1225 | 5 | 0 | 3 |
| 3 | Horáček Pavel | 1000 | 3,5 | 0 | 2 |
| 4 | Businský František | 1000 | 4 | 0 | 3 |
| 6 | Zákutný František | 1196 | 3 | 0 | 2 |
| 7 | Bouška Pavel | 1000 | 2 | 1 | 3 |
| 8 | Mikát František | 1072 | 3 | ½ | 3 |
| 9 | Melkes Matyáš | 1000 | 3,5 | 1 | 3 |
|
Žoudlíková Veronika Elo: 1010 Výkon: 1074 |
|||||
| Kolo | Soupeř | Elo | Body | Výsl. | Šach. |
| 1 | Bílek Alexander | 1068 | 3 | 1 | 4 |
| 2 | Spáčilová Klára | 1171 | 6 | 0 | 3 |
| 3 | Hušková Terezie Rita | 1000 | 4 | 0 | 3 |
| 5 | Král Jan | 1000 | 2 | 0 | 3 |
| 6 | Kulašová Nikola | 1086 | 5 | 1 | 3 |
| 7 | Feltl Lukáš | 1000 | 4,5 | 1 | 4 |
| 8 | Ořechovský Aleš | 1000 | 5 | 1 | 4 |
|
Novák Jakub Elo: 1061 Výkon: 1000 |
|||||
| Kolo | Soupeř | Elo | Body | Výsl. | Šach. |
| 2 | Procházka Eduard | 1000 | 4 | 0 | 4 |
| 3 | Čáp Radim | 1000 | 4,5 | 1 | 4 |
| 4 | Jeřábek Jan | 1000 | 0 | 1 | 4 |
| 5 | Nechvátal Štěpán | 1000 | 3 | 0 | 4 |
| 6 | Novotná Adéla | 1000 | 4 | 0 | 4 |
| 9 | Švejda Vítězslav | 1000 | 0 | 1 | 4 |
A nyní ještě závěrečná tabulka, v níž jsou vyznačena družstva, se kterými se náš tým střetl, včetně výsledků:
|
Pořadí |
Nasazení |
Družstvo |
Partie |
+ |
= |
- |
Body |
Pomocné hodnocení 1 |
Pomocné hodnocení 2 |
Výsledek proti soupeři |
| 1 | 1 | ZŠ P. Bezruče Frýdek-Místek | 9 | 5 | 3 | 1 | 24 | 174,5 | 126,8 | |
| 2 | 5 | ZŠ Zlín-Malenovice | 9 | 6 | 2 | 1 | 23,5 | 185,5 | 139,3 | |
| 3 | 2 | ZŠ Hálkova Olomouc | 9 | 6 | 2 | 1 | 23 | 178 | 135 | |
| 4 | 9 | ZŠ nám. Curieových Praha | 9 | 5 | 3 | 1 | 22,5 | 183,5 | 126,8 | 1 - 3 |
| 5 | 3 | ZŠ Buttulova Chotěboř | 9 | 4 | 3 | 2 | 22 | 185 | 104,8 | |
| 6 | 13 | ZŠ Tyršova Kuřim | 9 | 3 | 4 | 2 | 20 | 173,5 | 90,3 | |
| 7 | 8 | CZŠ Jana Pavla II Hr.Králové | 9 | 6 | 1 | 2 | 20 | 171 | 116,3 | |
| 8 | 16 | ZŠ a MŠ Povrly | 9 | 4 | 4 | 1 | 19,5 | 177,5 | 114,3 | |
| 9 | 11 | ZŠ Bakalovo nábř. Brno | 9 | 5 | 0 | 4 | 19,5 | 161 | 83,5 | |
| 10 | 10 | ZŠ Broumovská Liberec | 9 | 2 | 2 | 5 | 19,5 | 160 | 47,5 | |
| 11 | 21 | ZŠ Plánická Klatovy | 9 | 3 | 3 | 3 | 19 | 169,5 | 82,3 | |
| 12 | 23 | ZŠ Josefa Gočára Hradec Králové | 9 | 4 | 2 | 3 | 19 | 162 | 82,8 | |
| 13 | 4 | ZŠ Frýdlant n. Ostravicí | 9 | 3 | 2 | 4 | 18,5 | 180,5 | 74 | |
| 14 | 12 | ZŠ Chotěboř, Smetanova | 9 | 3 | 4 | 2 | 18,5 | 173 | 89,3 | |
| 15 | 7 | ZŠ ČSA Frýdek-Místek | 9 | 4 | 1 | 4 | 18 | 176,5 | 80,8 | |
| 16 | 17 | ZŠ Staré Město | 9 | 4 | 0 | 5 | 17,5 | 170 | 67,5 | 0 - 4 |
| 17 | 19 | ZŠ Komenského, Náměšť | 9 | 4 | 2 | 3 | 17,5 | 157 | 78 | |
| 18 | 20 | ZŠ Vlašim | 9 | 3 | 3 | 3 | 17,5 | 149,5 | 70 | |
| 19 | 14 | ZŠ Jeseník | 9 | 2 | 4 | 3 | 17 | 170,5 | 75 | |
| 20 | 15 | CZŠ Rudolfovská Č.Budějovice | 9 | 2 | 3 | 4 | 16,5 | 157,5 | 57 | 2 - 2 |
| 21 | 6 | 28. ZŠ Plzeň | 9 | 1 | 5 | 3 | 16,5 | 153 | 54,3 | |
| 22 | 22 | ZŠ Partyzánská Česká Lípa | 9 | 3 | 2 | 4 | 16,5 | 150 | 59,5 | 1 - 3 |
| 23 | 27 | Kouzelné školy Praha | 9 | 3 | 2 | 4 | 16,5 | 142,5 | 55,8 | |
| 24 | 18 | ZŠ Valašská Polanka | 9 | 3 | 2 | 4 | 15,5 | 156,5 | 63 | |
| 25 | 24 | ZŠ Sázava | 9 | 2 | 3 | 4 | 15 | 140,5 | 48,3 | |
| 26 | 30 | ZŠ Litomyšl, Zámecká | 9 | 2 | 3 | 4 | 14 | 141,5 | 53 | 2 - 2 |
| 27 | 29 | ZŠ a MŠ Borek | 9 | 3 | 1 | 5 | 14 | 137 | 49 | 1 - 3 |
| 28 | 25 | Masarykova ZŠ Polička | 9 | 1 | 4 | 4 | 13,5 | 139 | 43 | 3 - 1 |
| 29 | 26 | ZŠ Nové Sedlo | 9 | 1 | 2 | 6 | 13 | 145,5 | 29,5 | 3 - 1 |
| 30 | 28 | ZŠ Vojnovičova Ústí n. Labem | 9 | 1 | 2 | 6 | 13 | 139 | 27,5 | 2 - 2 |
Jiří Kotzot