O tah dále
Patrně každému z nás se stalo, že v partii vymyslel pěknou kombinaci vedoucí k výhře, avšak po jejím provedení na šachovnici jej čekalo překvapení v podobě odvetného úderu ze strany soupeře, který náš záměr vyvrátil z kořenů. Pěkně o tom píše ve své knize "Psychologický průvodce šachovou partií" Jiří Veselý. Není naším cílem přepisovat zde pasáže z této knihy, které si P.T. čtenář může přečíst sám z původního zdroje. Uvedeme zde pouze jeden příklad, kterým je partie Bannik - Tal (Moskva 1957):
"Bannik nastražil Talovi léčku, když zahrál 25. Vd2, a počítal, že by se Tal mohl nechat zlákat k 25. ... e3 26. fxe3 Dxe3+ 27. Df2 Jxe2+ 28. Vxe2 Dxc1+ se ziskem materiálu.
Na to se chystal "prodloužit" variantu o tah 29. Ve1 a pak není obrany proti 30. Dxf6 (např. 29. ... Vd1 30. Dxf6 Vxe1+ 31. Kh2) s nekrytelnými matovými hrozbami. Tahem 29. Ve1 tedy Bannik propočet uzavřel. A Tal jako ovečka do celé varianty poslušně šel. Kolem partie se hromadili diváci, schylovalo se přece k senzaci. Ve chvíli, kdy Bannik zahrál "poslední" tah své kombinace, a to dokonce v domnění, že Tal tak daleko nepočítal, nepřemýšlel Tal ani chvilku a učinil svůj poslední tah, skutečně poslední, a to 29. ... Sxc3!!
Ukázalo se, že hrozí 30. Vxc1 Sd4!, takže se bílý musil po několika tazích vzdát."
Uvedeme si ještě, co k této partii píše Viktor Vasiljev v knize "Zagadka Talja, vtoroje "ja" Petrosjana" (český překlad "[Petrosjan, Tal -] rytíři královské hry"):
"Ve čtvrtém utkání Tal krásně zvítězil nad Bannikem. Ve vyhrané pozici Bannik Tala provokoval, aby táhl pěšcem ve středu, načež nachystal efektní kombinaci. Léčka? Výtečně! Ale počkejme si, co bude dál. Tal pozorně analyzoval vzniklou pozici a napadl ho tah, který kombinaci načisto vyvracel. Jako obvykle Tal viděl dál než jeho soupeř.
Pěšec se odvážně vydal dopředu. Ostatní tahy udělali oba soupeři bez rozmýšlení, tak byli přesvědčeni o neomylnosti svých výpočtů. Zpočátku, když ještě diváci nerozpoznali úskok, rozlehl se v řadách vzrušený šepot: "Tal se dal nachytat!" Ale jen se dým výstřelu usadil, Bannikova pozice se rozpadla na kusy."
Nyní ale přicházíme k tomu, proč se o celé věci zmiňujeme. Náš hráč J. Kotzot (jako vášnivý sběratel šachových knih) obě výše zmiňované knihy četl a vzal si z nich ponaučení. Proto v partii Regionálního přeboru Kotzot - Novák, která se hrála dne 04.01.2015 v zápase TJ Kavalier Sázava "A" - SK Slavoj Čáslav "A", záměrně šel do následující pozice:
Již asi před dvěma tahy viděl, že soupeř se chystá nastražit mu léčku a zlákat jej k tahu 31. Vf1, na což si připravil "vyhrávající" kombinaci:
31. ... Jf3+? 32. Vxf3 Vxf3 33. Dxf3 Dd4+ 34. Kg2 Dxa1 se ziskem kvality.
Náš hráč však počítal dále. Následoval tichý tah 35. Jd6!, který byl pro soupeře opravdovým šokem. Partie trvala již jen 2 tahy:
35. ... Vf8 36. Dd5+ Kh8 37. Jf7+ a černý se vzdal, aniž by umožnil bílému zakončit partii jeho poslední figurou, která mu zbude (37. ... Kg8 38. Jh6+ Kh8 39. Dg8+ Vxg8 40. Jf7#).
Na závěr přece jen uvedeme ještě jeden "mravoučný" citát z knihy J. Veselého:
"Při odpovědi na otázku, jak daleko kdo obvykle počítá, si Reshewsky pomohl vtipným obratem, na kterém je více pravdy, než se zdá: "Počítám vždy o jeden tah dále než soupeř.""
Dělejte to také tak!