Prázdninové aktivity
Šachového tábora v Růžené u Milevska se ve dnech 03.-10.08. zúčastnilo 7 našich dětí (Fugner, Havelka, Havelková, Matoušek, Štědrová a obě holky Žoudlíkovy). V jeho průběhu absolvovalo celkem 75 frekventantů celotáborovou hru, jež letos probíhala ve znamení Pána prstenů – děti byly rozděleny do 8 oddílů, které celý týden soutěžily v tom, komu se zlovolný šperk podaří dříve zničit v nitru Hory osudu. Aby se jim to podařilo, museli malí hobité překonávat nejrozmanitější překážky a bojovat proti různým démonům a jiným nepřátelům. Nakonec se to všem povedlo a svůj úkol ve zdraví zvládli.
Hra probíhala odpoledne (a pro ty starší občas i v noci), ale čas do oběda byl vyhrazen šachovým turnajům. Výsledky nejsou až tak důležité – hlavní je, že je všichni hráli s obrovským zápalem a bojovali do posledních sil. Pro zvědavé je však odkaz zde: rozřazovací rapid, turnaj B, turnaj C, turnaj D, závěrečný rapid, záverečný blesk. Je jisté, že všichni naši účastníci mají nad čím se zamyslet a mnoho co zlepšovat!
Kromě toho byl jeden den vyhrazen celodennímu výletu, jehož cílem bylo město Tábor. Během něj ti nejmenší mimo jiné zavítali do podzemí, plného všelijakých strašidel včetně živého kostlivce a kolkolem se povalujících useknutých hlav a ti starší si naopak vyšlápli na táborskou věž. Jistě není potřeba dodávat, že vše bylo završeno přepadovým rejdem po cukrárnách!
Kromě toho si 9 členů mých kroužků našlo čas i na prázdninový turnaj, v němž se střetli o ratingové body. Děti hrály systémem každý s každým v průběhu celých prázdnin – vždy, když se aspoň 2 nacházely současně v Sázavě, si zahrály partii do turnaje. Celá akce byla velice náročná na plánování a koordinaci, ale vše jsme nakonec (i přes několik neočekávaných překážek) zvládli.
Tak důležitý turnaj (hrálo se přece jen o body do celostátního žebříčku) si zaslouží podrobnější hodnocení jednotlivých hráčů:
Od ostatních se odtrhla „silná trojka“, která zbytek startovního pole nechala o „koňskou délku“ za sebou. Se 7 body (z 8 partií) vyhrál Milan Pešta o nos před Verčou Žoudlíkovou (též 7 bodů), která o prsa předběhla Jirku Matouška (6,5 bodu). Všichni 3 předvedli, že již vyrostli ze začátečnických triček, ovšem opírali se přitom o nehoráznou dávku štěstí (jak se však říká, štěstí přeje připraveným, a to oni zrovna byli). Zlepšovat je však stále co – Milan znalost zahájení, Verča strategii a Jirka se musí naučit hrát jinak, než jen jako šílenec, bušící do hodin.
Za nimi s odstupem následoval osamocený solitér Kuba Novák se 4,5 body. Také již zahodil začátečnické střevíce, ale přece jen se dopouští „dětských“ chyb častěji, než je zdrávo. Hlavně se musí naučit bezpodmínečně dodržovat postup přemýšlení při výběru tahu – tzv. 5 kroků.
Pak se vytvořila skupina pokročilých začátečníků: Štěpán Fugner (3 body), Jolanka Štědrová (3 body) a Kuba Bernáth (2,5 bodu). Všichni se již naučili základním šachovým vědomostem, ale ještě je nepřetavili v dovednosti – často na ně zapomínají a začínají hrát zcela bez plánu. To je přitom druhá nejčastější příčina proher (po prostých blundrech) – už 2. mistr světa Emanuel Lasker totiž ve své slovutné učebnici šachové hry, vydané v roce 1925, napsal, že i špatný plán je lepší než žádný plán.
Výsledkovou listinu podle očekávání uzavírají 2 úplní začátečníci: Honzík Krejcárek (1,5 bodu) a Romča Žoudlíková (1 bod). Pro oba to byla vysoká škola šachu, na niž postoupili rovnou z obecné školy, přeskočivše měšťanku a gympl. Hráli takový turnaj (tj. s pomalým tempem hry) poprvé v životě, ale i tak se nedali – ani jeden z nich nezůstal „sedět“ na startu s nulou a v některých partiích oba zle zatápěli i daleko zkušenějším soupeřům. To, že se nakonec nevydrželi soustředit až do konce partie, je daň nezkušenosti, která (jak pevně věřím) již brzy zmizí.
Celý turnaj podle mne prokázal dostatečný potenciál jeho účastníků, takže jsem je všechny zařadil na soupisku B-týmu dospělých pro novou sezónu! (A abych nezapomněl – sladké ceny si všichni vyzvednou v sázavské cukrárně hned první školní den!)
Jiří Kotzot