Význam studia partií starých mistrů
Následující ukázky by mohly být použity při výkladu nejrůznějších témat, např. první partie se hodí do přednášky o rozbití pěšcového královského krytu, druhá do přednášky o útoku na krále zadrženého v centru - zcela jistě ale existuje ještě spousta jiných možností. Já bych je ale rád spojil a ukázal na společné rysy.
V obou partiích se totiž hrálo stejné zahájení a černí se v nich dopustili stejné chyby (i když v nepatrně odlišné pozici). Protože však mezi jejich sehráním uplynulo více než 130 let, měl černý z druhé partie možnost se z chyby svého předchůdce poučit. Šlo přitom o mladého hráče, který aspiruje na přední umístění v dětských soutěžích nejen v rámci regionu, nýbrž i kraje. Zcela evidentně však partii - předchůdkyni neznal. Samozřejmě mi je jasné, že nikdo nemůže znát všechny partie sehrané v daném zahájení za posledních 130 let, ale ta, o které mluvím, je přece jen v něčem specifická - sehrál ji totiž Siegbert Tarrasch, kterého jeho současníci nazývali Praeceptor Germanie, neboli učitel Německa. Nebudu zde vyzdvihovat význam tohoto mistra, ale chtěl bych zdůraznit důležitost studia jeho partií (a partií dalších klasiků), obzvláště pak těch s vlastními komentáři. Jelikož v době jejich vzniku nebyla teorie ještě rozpracována tak podrobně jako dnes a technika obrany též nebyla na současné úrovni, jsou použité plány velmi jasné a poučné.
Dosti však beletrie a podívejme se na ukázky: První z nich je partie Siegbert Tarrasch - Herm C. Schwarzhaupt, Derenburg 1884. V následujícím odkazu použiji komentáře S. Tarrasche z knihy Dreihundert Schachpartien (Leipzig 1895) v mém nedokonalém překladu společně s mými vlastními (ještě nedokonalejšími) poznámkami (včetně hodnotících znaků - nad ty byl dr. Tarrasch povznesen): Ukázka 1
Nyní následuje partie Jiří Kotzot - Jan Heger, Sázava 2017. Zde se již budete muset spokojit pouze s mými poznámkami: Ukázka 2
Je jisté, že kdyby Honza znal první partii, osudného tahu 9. ... Dd7? by se nedopustil. Budiž to nejen jemu výstrahou a motivací ke studiu partií starých mistrů.
Jiří Kotzot